Já se nebojím, že se mi stane to, co tomu pánovi. Nemáme rhododendrony.

Chrápeme všichni tři - já, žena i pes. U mne se vytvořil opačný reflex - kdybych ty dva neslyšel (že žijí), neusnul bych!

ja nevim, ja to znam jen z doslechu.... kazdy rano teda...

V rámci zachování zdraví a životů si chrápeme každý zvlášť.:-)

Na funkci to nemá vliv.😆

Na funkci průvodčí?

Rozhodně její čin neschvaluju, ale lhala bych, kdybych tvrdila, že pro ni nemám jisté pochopení. Nemohla jsem jít spát do obýváku, protože by manžel chrápal tak, že by budil děti za zdí. Byly noci, kdy jsem byla vzhůru každou hodinu. Mlaskání nikdy nepomáhalo, jedině pokus ho otočit, případně ho plácnout plyšákem. Když dostal "chobot" kvůli apnoe, zvykala jsem si na jemné pískání 🫤

Při takovéto intenzitě oddělené ložnice nepomohou. Ledatak oddělit a vylepit zvukovou izolací. Pak už zbývají čtyři možnosti. Odstěhovat se, masku na apnoe, zhubnout ho (u většiny lidí je chrápání zhoršené obezitou) a pak už jen ten nůž. Ale chtěl bych lidi upozornit, že nůže dělá strašný bordel a ta krev jde strašně špatně vyčistit. Lepší je ho vytáhnout na výlet pod příslibem nějaké vynikající bašty a o zbytky se postará lesní zvěř a hmyz.

Proto bydlíme každý na opačné straně Prahy 😆

Už JOJO Band kdys pěl cos o srabovi, co má strach, když se domu vrací, žeho žena bací

Sice ne kvůli chrápání, ale i Ivan Mládek natočil song Do hlavy ne, začínající: „Ženu mám velmi zlou, nemá ráda vášeň mou...“

Milé manželky celkově i ty nám blízké,

opět se prokázalo, jak nedokážete naplnit ono krásné rčení „žít spolu navěky v dobrém i ve zlém“. Pak se nedivím, že končíme pod rododendrony - jen bych dotyčné před dalším vztahem (nejspíš za nějakých 0 - 13 let podle vyhodnocení s možností vzorného chování a tudíž dřívějšího návratu) doporučil sepsat vyčerpávající zprávu a předložit ji protějšku. Ušetří si zbytečné otázky ohledně nožů, rododendronů, lopat a prahů.

Na druhou stranu - když jsem chodil do 8. třídy ZDŠ, měli jsme naši třídu v chodbě hned na začátku. A každé ráno k nám vplula učitelka, zvaná po celé škole „Pochodující/pojízdná parfumerie“ a provedla poslední úpravy fasády před bojem. Chemický poplach nebylo možné vyhlásit, protože jsme neměli volně visící dva kusy železa. Pokusili jsme se rozmlátit zrcadlo, sehnala nám nové a ještě k tomu dodala poučnou řeč, asi stejně příjemnou, jako její kosmetika. Přežila, asi proto, že nám chyběly nože, v socialistickém školství ve škole nepovolené. Rododendrony byly na školním pozemku, stejně jako lopaty a prostor pro případné umístění. Takže asi tolik k chrápání.

My to v manželském slibu neměli. My jenom poslouchali, jakou funkci má manželství ve společnosti. Jako by to oddávající četl z učebnice Občanské výuky. Ještě se zeptal, jestli známe zdravotní stav toho druhého. Že chrápe jsem věděla, že to bude horší a horší, to mi v tom věku nedocházelo

Ten parfém úplně cítím. Když jsem jezdila do školy, na jedné zastávce nastupovala, shodou okolností, taky učitelka. Pokud byla v autobuse těhotná žena, okamžitě vystupovala, ostatní otvírali okna. Naštěstí ji většinou vozil manžel.