Taky si doma chrápete?

Je třeba otevřeně promluvit i o ženském násilí vůči mužům. Chlapi, nemáte někdy strach, že s vámi manželka udělá krátký proces?

Jsem dneska četl článek, že seniorka z Klatov podřízla svého manžela.

Prý strašně chrápal v ložnici, tak si vzala z kuchyně nůž a na posteli ho dvakrát bodla do břicha. On teda chudák ještě vyběhl před dům. Ale ona ho doběhla, protože byla rychlejší a nemilosrdně mu podřízla krk. Pak ho zabalila do netkané textilie a zakopala na zahradě pod Rhododendróny.

Na svoji obhajobu uvedla, že ji manžel s tím chrápáním děsně štval a že ona sama má snížený práh agresivity. Cítí se nevinná, ale hrozí jí třináct let.

Já teda nevím jak vy, ale já taky prý děsně chrápu a strašně s tím manželku štvu, protože ty tři noci v týdnu, co spím doma, musí spát v pokojíčku po starší dceři, kde je děsně tvrdá matrace.

Zhodnotil jsem tedy rizika, jestli mi doma něco hrozí:

1. Chrápu v intenzitě „Tajfun z mamutí řiti“ a uvádím tím vlastní ženu k šílenství?- ANO

2.Máme doma dlouhé a ostré nože? -ANO

3. Běhá žena rychleji než já, takže mě kdykoliv doběhne?- ANO

4. Máme na zahradě Rhododendrón?- ANO

5. Našla by se v garáži lopata, krumpáč a půl kilometru netkané textilie?- ANO

Takže obávám se, že jediná nezodpovězená otázka je, jestli má manželka snížený práh agresivity?

To se přiznám, že nevím, zatím mě pravidelně nebije, ale vzpomínám si, když jsem si dal jednou v hospodě fazolový guláš a šest piv, tak asi v půl třetí v noci vztekle rozsvítila světlo, postříkala mě a celou místnost wc deodorantem s vůní borovic a pak mě násadou od smetáku vyhnala z ložnice......

Tak teda nevím, ale tak trochu se bojím v sobotu vrátit domů. Příklady totiž prý táhnou.