Tak roztáhněte křídla a leťte.

Mám rád tenhle „Sametový svátek.“

Svátek na který s někteří dívají skrz prsty, jakože vlastně není co oslavovat. Ale to je lež. Ušli jsem hodně velký kus cesty od toho zadrátovaného šedivého království sloužícího komoušům a Sovětskému svazu.

Nedávno se mi dostala do ruky fotka mého rodného města Hodonína asi v roce 1985. A byla to dost ošklivá vzpomínka na ty omlácené hnusné fasády, blbě vydlážděné chodníky, které když zapršelo stávali se takovou tou čvachtavou pastí. Vzpomínáte si? Šlápli jste na dlaždici, ona se zhoupla a vychvístla Vám na kalhoty hnusnou špinavou vodu. Šedivé průmyslové město s tragickou nekvalitou ovzduší, plné šedivých lidí a hospod, kde se chlastalo a zapomínalo na realitu všedních dní jako o život.

Dneska je Hodonín barevný veselý s nádherně opravenou radnicí a náměstím, prostě je to fajn místo k žití.Já vím, že se Vám některým po něčem stýská, třeba po tom, jak jsme skoro všichni neměli stejné „NIC“ a nebo po tom, že lidi se víc potkávali a povídali si. Za to ale dnešní „Sametový svátek“ nemůže.

On nám jen dal šanci roztáhnout křídla a letět. Kam chcete, kdy chcete a jak dlouho chcete.Někdo jí využil a letěl, někdo radši pořád pajdá při zemi a brble a vzpomíná na časy, kdy prý padali pečení holubi do huby.

A to bylo kdy? Ptám se.

Vzpomínám si, jak první bydlení mé mámy, táty a mě prcka byla příšerná ubytovna. Na nábytek nebylo a tak mi táta stloukl štelář na hračky z dřevotřísky a natřel ho tím co zbylo, takže byl zářivě růžový a sprchovat jsme se chodili každý večer do společné umývárky. Neměli jsme skoro nic! Jen sami sebe.Ale tehdy nám to asi stačilo. Stačil mi táta a máma a jejich láska. To ale dobu ve které jsme žili na růžovo nenatřelo.

Socialismus stál za houby a líp než dnes, jsme se tedy rozhodně neměli. Jen jsme byli mladí a ke štěstí nám stačilo mnohem míň. Ale za to dnešní svátek nemůže.

Tak ho hezky oslavte, každý jak chcete. Nemusíte chodit do průvodu, ani vyvěšovat ruské praporky, nemusíte nosit hesla o světlých zítřcích ani lhát doma dětem a učit je, že to co je pravda doma, se nesmí říkat ve škole. Můžete rovně a zpříma stát a myslet si a dělat co chcete. Můžete letět, nebo se batolit při zemi.

Jste svobodní, tak si toho važte!

Mnozí lidé na téhle planetě to štěstí nemají a nebudou mít nikdy!