Tak jak Vám to mám udělat pane?

„Co byste si přál pane?“ Otázala se mne mladá dívenka intenzivně pracující na prořídlé lebce vypelíchaného strejdy rozvalujícího se v kadeřnickém křesle.

„Slečno, věnujte se laskavě mojí hlavě, tady to mám o milimetr delší, než nalevo!“ Ukázal strejda na svou levou kotletu.

„Kolegyně se vás hned ujme pane.“ Utrousila slečna ještě mým směrem a jala se pravítkem přeměřovat strejdovy kotlety.

„Mně se to zdá naprosto stejné pane.“ Bránila se nařčení s profesionálního selhání.“

V tom se rozletěl závěs ze zázemí kadeřnictví a na plac doslova vplula, nádherná blonďatá lvice, krev a mlíko s impozantními ňadry v upnutém černém triku, posazenými velmi vysoko. Byla prostě nádherná! Blond vlasy zvlněné do retro účesu jakoby právě vypadla ze seriálu Strangher Things a mých osumdesátkových pubertálních snů.

„Ach.“ Pronesli jsem se strejdou takřka unisono a koutkem oka jsem zahlédl, jak se mu nad čelem ztopořil poslední neposedný chlup.

„Kdo je na řadě prosím?“ Zašveholila ta bohyně do kadeřnictví a já musel odstrčit strejdu, který si chtěl přesednout na volné křeslo, že si to dá ještě jednou.

Uvelebil jsem se do křesla, povolil si knoflíček na tričku zaříznutý do ohryzku a zahleděl se nyvě do odrazu zrcadla. Mých prošedivělých skrání se jako dva monumentální horské vrcholy „Pik Lenina“ a „Pik Komunisma“ dotýkala ta dokonalá ňadra a nad mojí hlavou se bělostnými zoubky usmívala ta krásná milá tvář s dvěma nádhernýma modrýma očima.

„Tak jak vám to mám udělat pane?“ Zašveholila kadeřnická bohyně a pohodila za mnou blonďatou hřívou, až mi konečky jejich vlasů olízly vousatou tvář.

„Kuwa... já ji chci!!!“ Zasípal do nastalého ticha strejda z vedlejšího pracoviště.

Zahleděl jsem se zpětně přes zrcadlo do těch modrých očí a se staženým krkem jsem hlesl:

„Boky a zadek vybrat na desítku strojkem a nahoře trochu načechrat.“

„A kolem té pleše to mám raději nechat tak?“ Zašveholila kadeřnice.

“Tak tu můžete tak maximálně trochu přeleštit slečno.“ Zavtipkoval jsem trapně.

Usmála se a šikovné prstíky začaly svižně s různými nástroji zpracovávat zbytky mojí kdysi bohatýrské hřívy. Kruci, koho jenom mně ta holka připomíná?? Nějakou herečku? Nebo moderátorku, nebo zpěvačku??? Sakra, komu jenom je tak podobná?

„Samanto, já si skočím ven na cigáro.“ Prohlásila druhá kadeřnice, které se konečně podařilo strejdu přesvědčit, že show definitivně skončila a má zaplatit účet a zmizet do chladného dne.

Tázavě jsem se na kadeřnici zahleděl do zrcadla .

“A vy se slečno opravdu jmenujete Samanta?“

Vzala mou hlavu do dlaní a opatrně s ní trochu otočila doprava a doleva, uhladila mi dlaní levou kotletu a pípla:

„A proč? Nelíbí se vám moje jméno?“

„Ne ne to né, já jenom, že je to trochu tady na Slovácku nezvyklé jméno. Mohu se zeptat, jaké k němu máte příjmení.“

„Vy jste ale zvědavý pán.“ Usmála se Samanta do zrcadla, přistoupila trošku blíž k mé hlavě, až jsem se ocitl mezi těmi dvěma božskými vrcholy a jemně mne prohrábla vousy na bradě.

„Jmenuji se Samanta Lišková a můžu vám upravit i ty vousy?“

„Sa..Sa. Samanta Lišková??? Ale to jste vlastně po anglicku Samantha Fox?“ Vylítlo ze mě.

„Jo, ty vousy mi samozřejmě udělejte taky. Tak tohle mi teda nikdo neuvěří!“

„ To prostě není možné!“

„To bych nikdy nevěřil, že se toho dožiju.“

"Tak mně 2. Ledna roku 2026 v Uherským Hradišti v deset nula nula v kadeřnictví leštila pleš Samanta Foxová, to se teda chlapi v hospodě závistí poserou!“