Srčte si tu mizernou náladu už za klobouk.

Lidi neblbněte prosím, máme se strašně dobře, nebo respektive, tak strašně dobře, jak si každý zasloužíme.

Nedávno jsem se zařekl ,že tady moc nebudu psát o politice.

Respektuju, že na ni má každý svůj osobní jiný názor a preferuje jinou stranu, dneska si to ale neodpustím a vlastně to nebude vůbec o politice i když to tak možná bude někdo vnímat.

Chtěl bych totiž napsat o jedné věci, která mě v naší malé české kotlině děsně sere. Strašně a nebetyčně mě štvou takový ti političtí prodavači strachu, co vtloukají lidem do hlavy, jak žijeme ve spálené zemi, jak se nám strašně špatně daří, jak tady živoříme, jak až to vezmou do ruky oni, tady bude ráj na zemi a všechno bude zdarma levné a hned.

A serou mě lidi, kteří tomu věří.

Když jsem viděl teď před Vánoci každou neděli ta plná parkoviště u supermarketů, když jsem viděl ty kvílející nákupní vozíky narvané zbožím, když vidím, kolik lidí má dnes BMW,nebo Audi, když se bavím s kamarádem, jak jsou vyprodány už teď skoro všechny dovolené k moři, když vidím, kolik lidí má luxusní „Ajfoun“ za pětadvacet tisíc, nebo kolik lidí je líných si uvařit oběd a několikrát týdně si nechává vozit jídlo rozvážkovou službou a slyším jak se nám strašně špatně daří, jak živoříme a žijeme ve spálené a rozkradené zemi, klepu si na čelo.

Je to prostě jen na nás. A bát se pořád něčeho, nechat se vydírat marketingově vyráběným strachem............

Neblbněte prosím. Život není, ale ani nikdy nebyl pro sraby.

Je to prostě jak na houpačce. Čím rychleji mrskáme nožičkama, tím víc se houpeme a přesto jsme někdy víc dole a někdy víc nahoře.

Navíc, není to tak daleko od nás na východ, kde na lidi padají rakety a bomby, zabíjejí jim děti a rozbíjejí domovy a chlapi umírají v bahně a zimě v zákopech a rvou se o holý život a my si tady pod tím modrým nebem uprostřed vyhřátých pelíšků, najedení a stále připojení Online fakt stěžujeme, že žijeme ve strašné bídě??

Buďme trochu kritičtí a važme si toho, co máme, je to přece výsledek i naší práce a práce našich předků, tak buďme hrdí sebevědomí a dobře naladění.

Skuhraly, fňuktaly, věčně nasrané kverulanty a pindaly nemá přece nikdo rád.

Tak hlavu vzhůru a jdu makat, samo se to neudělá.

Jak zpívali moji oblíbení „levicoví intelektuálové“ Voskovec s Werichem: „Hej rup a práci čest“

P.S. I tady na blogu jsou kolegové, kteří neustále téhle mizerné nálady, kterou sami spoluvytvářejí, využívají k získání větší „Karmy“ a větší čtenosti a slávy. Čechy asi děsně baví sebemrskačtví a sebetrýznění a tak milují, když je v tom třeba pan kolega Nožička takřka každodenně ujišťuje, jak to tady stojí za houby. Ale je to jen taková hloupá lež, která kolegovi usnadňuje získávat body u svých věrných.