Špatně pochopené nonverbální signály.

"Ženuško, dneska večer jdeme na "Bigbít" do hospody, hraje tam dnes kapela  "Žíznivé tornádo." To bude akce!" Zahlaholil jsem na manželku, sotva jsem šoupnul haxny z vycházkových kroksů do domácích kroksů.

Já mám totiž, aby bylo jasno, doma troje kroksy. Já vím je to dneska totálně módně "Out". Takovej fouňa Brad Pitt, který je taky kdysi nosil, dneska dělá jakože "Nikdy" a "Zláznili jste se já a kroksy?" 

Ovšem my, skalní "Kroksáči" moc dobře víme, že měl jedny dokonce i Jirka Bartoška a George Cloony. Cloony si je prý vždy ráno leštil černým krémem na boty do zrcadlového lesku, aby byl furt za elegána a neztratil glanc a Barťák je měl propálené decentně od cigárek a jemně pocukrované cigaretovým popelem. Důležite ale je to, že taky nosili kroksy a tak nějak patřili mezi nás. A to jim už nikdo nikdy neodpáře.

Já mám kroksy troje. Jedny mám na doma jako pantofle a ty zachraňují moje ego. Protože já mám vysokou ženu a jsem vyšší jen o jeden centimetr a  když nastane ta chvilka, že musím projevit mužskou dominanci a musím být:

"Hlava rodiny," nebo taky se dá říct:

"Tata, co nosí doma gatě." Anebo jak říká moja babička :

"Sviňa chlap," tak musím být přece doma jasně a zřetelně největší, tak si musím dát ty kroksy a konečně hledím zase na ty moje "Žirafy" z patra a rozděluji úkoly.

Ty druhý croksy mám na zahradu. To jsou takový chudinky. Něco jak toulavej pes, nebo nějakej osudem zmítanej hrdina od Charlese Dickense, třeba můj jmenovec David Coperfielld.

Občas jsou zamatlané od hlíny, občas od hnoje, prší na ně, válejí se ve sněhu a serou na ně ptáci.

Apropos s těmi ptáky, nedávno jsem přistihl dva kosy, jak sedí na opěradlu zahradní židle a soutěží, kdo se trefí do tý mojí boty, do třetí dírky v druhé řadě.

Žádnou autoritu nemám na tom našem dvoře hergot!

A pak mám ještě třetí kroksy a ty jsou frajerské. Mám na nich "Supermanské "S"" a chodím v nich mezi lidi a to "S" tam mám proto, aby sousedky hned věděly s kým mají tu čest, protože by je mohla zmást moje neatletická postava. Jakože supermanská pláštěnka by mi asi moc neslušela no..............je moc přiléhavá. Nemám totiž na břichu vyrýsovanej "Pekáč buchet," ale spíš pořádnej komínek pneumatik.............těch velkých, zadních, na traktor.

Ovšem Supermanem dneska nemusí být jenom ten, kdo zastaví pěstí rozjetou lokomotivu, umí lítat a má opravdické, pouhým okem viditelné svaly, ale i ten, kdo umí třeba opravit splachovač na hajzlíku, vyměnit elektrickou zásuvku, nebo vyčistit zaneřáděnej bojler.   

No řekněte, zvládl by tohle snad Barťák, nebo ten manekýn Pitt?

"No ale mně se na ten Bigbít moc nechce." Navázala žena nit našeho hovoru.

"Zase tam budou všichni strašně ožralí a ta kapela hraje furt jenom takové ty rockové odrhovačky. A já ty Kabáty moc nemusím. Já asi večer nepůjdu." 

"No a ty bys mě jako nechala jít samotného? Ty bys vůbec neměla obavu, že se tam spustím, opiju jak zvíře a budu tančit Breakdance a řádit jak grizlly utrženej ze řetězu." Zeptal jsem se udiveně.

"Jako Davide, prosím tě, přestaň fantazírovat! Jako, že budeš se svými sto dvaceti kily tančit Breakdance na mizernej revival  Kabátů jo?"

"Tak z toho teda strach vůbec fakt nemám." Uzavřela žena.

A tak jsem prostě večer šel. Dal jsem si džíny s dírou na koleně, protože děcka říkaly, že je to děsně "Cool." Tričko se strašlivou kostrou na motorce, protože to k bigbeatu patří a samozřejmě ty záletnické kroksy se supermanským  "ESKEM." Trochu jsem to "Esko" ještě naleštil a nakrémoval Indulonou.

Hospoda narvaná k prasknutí obyčejným lidem. Kupodivu žádná blondýna s ňadry od docenta Měšťáka a kabelkou a štekláčema od Gucciho, ani nikdo z chlapů nevypadal, že by měl oholený nohy a většina lidí byla už nějakých pár let dospělých, takže se na nich bylo znát, že mají ledacos odžito.

Na mužích se hmatatelně podepsala špatná životospráva a na ženách zemská gravitace. Skvěle jsem tedy zapadl.

První a druhá runda padla samozřejmě na baru s Martinem, lvem čtyřkových salonů, oblíbencem žen z třetí ruky a specialistou na hradišťské trubky a roury.

Další s hospodským Richardem. Má u mě velký vroubek a tak platil a kapela Žíznivé tornádo už do toho řeže. 

Baby okamžitě vlítnou na parket, udělají kolečko a celou hudební sadu si mezi sebou předávají chudáka Karla, co si naivně přes parket krátil cestu ze záchodků.

Po třech ploužácích od Argemy byl se zástavou srdce a vykloubenými kyčlemi milosrdně umístěn zpátky k výčepu, kde jsme do něj s Martinem museli nalejt jako první pomoc dvě tmavé piva a štamprdle rumu Republica. Načež odkráčel znovu na toaletu, ovšem s přísahou, že tentokrát rozhodně zkratkou nepůjde.

Kývl jsem povzbudivě pivem na Máňu z účtárny, která právě exakticky na parketu vytrsávala nějaký hit od Scorpions, zpívaný příšernou angličtinou.

"Divej se na Máňu, jak se vlní!" Upozornil jsem výčepního." A připil Máně na zdraví.

Máňa na mě blýskla zubním můstkem a pohodila koketně hřívou obarvenou do odstínu "Kaštanová lavina."

"No, dyť se na ní taky má co vlnit. To je hotový vlnobití, jako Tichý oceán rozbouřený tropickou bouří." Mlaskl znalecky Martin a vyžahl zbytek svýho malýho piva.

"Jsem ti ji měl jednou v garsonce a žiju z toho dodnes. Tak gigantické poprsí chce pomalu horolezecké zkoušky. Vzhledem k tomu, že jsem neměl cepín a mačky, málem jsem zahynul těsně pod vrcholem." Zapýřil se v hezké vzpomínce.

"Tak na Máňu chlapi." Poručil jsem rundu a všichni společně jsem na Mániččinu počest zvedli směrem k parketu sklenice.

Mána se zapýřila a znovu pohodila hřívou. Kapela vařila hit "Máš ji motorovou."

Druhou část večera mám poněkud zamlženou. Zřejmě alkoholový opar. Snad jen, že padly nějaký ty daLší piva, nějaký ty štamprdle  a pak jsme dokonce museli jit tančit a já si při ploužáku od Ozzyho přišlápnul supermanský kroksáče a upadl do Mániččiny dekadentní náruče.

Nutno podotknout, že než jsem se vymanil z toho vlnobytí oblin, byl jsem lehce potlučen a přidušen, ale další pivo to naštěstí spravilo.

"Ty vole, drž se od té Máni dál, nebo budeš mít průser." Káral mě Martin. 

"Uvědom si vole, že ona se neptá. Je to emancipovaná žena, bere si od života, co sama chce." Krotil mě kamarád.

"Neboj, to je ve vší počestnosti Martine. Dyť já si jen přišlápl při ploužáku kroksy." Bránil jsem se.

"Tak bacha. Jdu ven kouřit!" Prohlásil Martin a zmizel na zahrádku za hospodou.

Dopil jsem pivo a důstojně odkráčel středem na toaletu. Máňa po mně loupla očkem, ale já se hned tak něčeho neleknu.

"Tak a teď jdu chvilku na vzduch." Rozhodl jsem se a odkráčel za Martinem na zahrádku.

Noc byla vlahá a Martin nikde. Sedl jsem si tedy na lavičku a kochal se hvězdným nebem.

V tom hvězdy zakryl nebezpečně tvarovaný  stín. Než jsem se nadál, stála u mě rozdychtěná opilá Máňa a vmáčkla mě nekompromisně mezi své mohutné prsy.

"Tady jsi medvídku! Já jsem si říkala, kam ses vypařil. Já si tě tady trochu pomuchlám. " Masírovala nekompromisně moje zrudlé tváře těmi největšími ňadry, jaké jsem si vůbec kdy v rané pubertě v puberťáckém erotickém snu dovedl představit.

"Ježiši paní Maničko................" Snažil jsem se zoufale protestovat, vynořit se  a nadechnout z toho živoucího Tsunami.

"To jste špatně pochopila Máničko......" Lapal jsem po dechu. Já jsem šťastně ženatej!"

"No a co? Šak chlap néni  mydlo, dyť tě neubyde." Dusila mě Máňa dál a nestydatě šátrala rukama po mém nebohém měkkém poddajném těle.

"Trochu si spolu jenom zašpásujeme, podnikatela jsem ještě neměla!"

"Proboha paní Máničko, nezlobte se, ale když vy se mi ani trochu nelíbíte, snažil jsem se vymotat z té milostné nástrahy, lapaje zoufale po dechu.

"Nebuď měkouš! Hezký ksicht je jenom pro sraby!" Prohlásila Máňa přiškrceným hlasem a dál mě dusila poprsím.

Cítil jsem jak pomalu slábnu a ztrácím svobodnou vůli. Nedostatek kyslíku v kombinaci s ňaderným útokem zřejmě oslabil mou železnou vůlí.

V tom se nad lavičkou zhmotnil další hrozivý stín a tmou se natáhl dlouhý pařát opatřený drápy jako meči. Na zahrádce jakoby se citelně ochladilo a cvrčci přestali vyděšeně vrzat.

"S dovolením pani, tenhleten je čirou náhodou můj!" Prořízl tmu manželčin zlověstný hlas a pařát mě nemilosrdně vytáhl z Mániččina obětí.

"Tak tomuhle ty říkáš Breakdance? Zaplať a domů!" Nařídila žena ledovým hlasem.

"Já za to miláčku nemůžu! Prostě skvělě tančím a tady Mánička si jen nějak popletla nonverbální signály."

"A že zrovna ty tvoje, že si nevybrala někoho mladýho a hezkýho." Kroutila manželka udiveně hlavou.

"Hezkej ksicht je jenom pro sraby!" Zamumlala Máňa, pohodila kaštanovou hřívou a odkvačila do lokálu najít další oběť.