Sexy návrh v pět třicet ráno.

Včera si tak sedím doma mimořádně i v týdnu večer na křesílku a cítím, jak mě svrbí a otéká pusa. Sakra asi se mi vrátila alergie

Včera večer mně po dlouhé době opuchla huba.

Mám nějakou alergii, kterou se za celý můj život nepodařilo nikomu identifikovat. Dle paní doktorky to musí být hotový koktejl dráždidel, třeba malinová semínka, hořká čokoláda, rozinky a afodiziakum španělské mušky, nebo maďarský guláš, ananasové pyré, pět panáků Borovičky a kozí kefír.

Když se to všechno dá dohromady, otečou mi rty natolik, že vypadám jak náčelník kmene Zulů z rovníkové Afriky, který strčil hlavu do úlu divokých včel a zabušil na něj pěstí.

Včera si tak sedím doma mimořádně i v týdnu večer na křesílku a cítím, jak mě svrbí a otéká pusa.

„Kuwa, kuwa to už tady dlouho nebylo.“ Prolítne mi hlavou a přemýšlím, kde mám to deset let staré injekční pero, které si mám dle paní doktorky v případě největší nouze vbodnout do srdce a vstříknout adrenalin.

Docela bych chtěl vidět, jestli bych to dokázal a jaký by to na mě mělo účinek? Vyběhl bych křepce po jedné noze schody do devátého patra? Pomiloval celý zájezd letušek z Lufthansy, nebo bych konečně jedno za celý svůj život udělal předpisový kotoul vzad? Nebo by mi jen odpuchnula ta huba?

Jak si tak sedím v křesílku a tiše natékám, zbystřila mě moje nejmladší dcera, právě odmaturovaná, vědomostmi nabitá novopečená zdravotní sestra:

„Tati, podívej se na mě prosím. Tobě spadl levý koutek úst, mami pojď sem, táta má asi mrtvičku!“

„Amle houbmy mtvičku. Mám amlegii.“ Snažil jsem se zamumlat přes opuchnlé rty.

„No. A problémy s mluvením.... to mrtvici potvrzuje. Zavoláme sanitku?“ Prohlásila moje žena další zdravotní sestra ve výslužbě v naší domácnosti.

„Kuwa, nic nevomejte, já si vmazím Zmyrtek a jdu spat.“ Zamumlal jsem nasraně a odkráčel do hajan.

Třikrát za noc se na mě rozsvítilo stropní světlo a zdravotní sestry mě přišly zkontrolovat, jestli ještě dýchám, jestli živitel náhodou nevypustil dušu.

Druhý den seběhnu do obýváku kde kvůli mému chrápacímu teroru manželka spí na gauči, posnídám prášky, manželka na mě otočí rozespalou hlavu a prohlásí:

„Jsem si tak říkala... Není už vhodná doba, aby jsi konečně sepsal u notáře nějakou závěť??? Vypadá to, že už je tvůj čas!“

To vás teda fakt nakopne.... takový návrh, takhle po ránu v pět třicet.