Šestý den diety se měním ve vražedné monstrum.

Stojím ráno s nožem v ruce nad svazkem ředkviček a klepou se mi ruce. Vlastně se celý klepu a rozklepaná mysl přeletuje od tématu k tématu, přičemž nejsem schopen se soustředit. Stejně furt myslím jenom na žrádlo.

Koupil jsem si poprvé v životě dietu a rozhodl se, že trochu zhubnu. Já vím, říkali to všichni, nezhubnu a Jojo efekt a...............................

Hergot, fascinuje mě, kolik lidí se Vám vždycky snaží rozmluvit, když se nakonec odhodláte a chcete trochu shodit. Těch rozumných argumentů co předkládají, těch uvěřitelných historek a odstrašujících příhod. Kolik jen jejich dobrých známých přišlo o vlasy, zuby, erekci a lidskou důstojnost a proč mi to musí všichni vyprávět zrovna teď? 

Natáhnu ruku po zeleném šejkru a vysaji z něj poslední kapičky kokosového koktejlu. Upřímně nezasytil, mám stejně velký hlad, jako před jeho vypitím. Sežral bych klidně i ten plastový kelímek. Je tak chutně zelenej. Pomalu bych ho žvýkal, rozkousal na kousky a spolkl, snad taky chutná po kokosu.

Říkám si:

"Davide, jen neotvírej troubu! Nedívej se tam! Trouba prostě neexistuje! Tralalá , my máme doma troubu???"  

Nakonec ale nevydržím a nakouknu. Je tam! Jeden a půl nohavice bestiálně zlatavého štrůdlu s jablky a půlka čokoládového perníku s povidly. "Aúúúúúúúúú." Hlasitě řvu do ranního ticha, až se třesou okení tabulky a s vypětím všech sil troubu zavřu. Pes se v hrůze schová pod sedačku.

Ďábelský našeptávač mi hučí do ucha:

"Jen malý kousek, vždyť je to samé ovoce, jen kousek jablíčka se skořicí, jen malou odrobinku!"

Tohle mi žena udělala schválně jako vždycky. Za celých dvacet let manželství se nestalo, aby v jeden den upekla mé dvě nejmilovanější buchty. Jen teď, když už šestý den piju řídké koktejly a jím podivnosti z pytlíku. 

I přes to, že se tomu snažím bránit plnou silou, se postupně stávám hladovým monstrem. Nerudným , protivným, nekomunikujícím a zlým. A ty strašné sny co mám. Každou noc se mi zdá o bankrotu, hladu, finanční krizi,  kontrole z Čojky a o Babišovi.

To je snad boží trest, se hladový celou noc hádat ve spánku s Babišem. Co jsem komu udělal??? Ráno mě z toho vždycky strašně bolí hlava. Celou noc na mě ten Andrej syčí:

"SSSSSSorrry jako" a pak taky "To je ssssskorumpovaný systém!"

To prostě nedám, v hlavě mi to syčí ještě teď!

Otevírám troubu .................trhám štrůdl a pak se cpu. Kůrčička křupe na patře, po jazyku se rozlévá delikátní chuť jablek od maminky a skořice. Nebe v hubě, lahoda, gejzír, erupce emocí...

"Kurňa, ještě aspoň kousek perníku!" Vražedný nůž v mojí pravačce se míhá jak nabroušený nástroj masového vraha. Všude kolem padají odrobinky. Mlaskám, ryčím blahem, lahodím si.

"Kurrrrrrňa to je žrrrrrrrrrrrrrrrrádlo!"

A Babiš je najednou pryč. V hlavě čisto a mír, žaludek přestal zpívat ..................

PS. Milí kamarádi, kolik těch nohavic štrůdlu máme upéct, abyste toho pána taky už konečně pustili z hlavy???