Ranní onanista

Ten přibývající věk člověku přináší i mnohá nezvyklá zaškobrtnutí. Já mám v hájí obě kolena a když moc nosím kachličky do kopce, do schodů, nebo lozím po žebříku, udělají se mi z kolen kopačáky a místo chůze pajdám.
Teď zrovna pajdám jak italská měna před Eurem. Samozřejmě chce to vytáhnout z kolen vodu a vstříknout kortikoidy, jenomže na ortopeda se čeká měsíc a já pajdám teď a tady.

A tak zakoupím mastičku Aulin natírám poctivě kolena a pajdám. Dneska jsem si zapomněl Aulin v práci, tak přijdu ráno do obchodu, ještě je za pět osm a oficiálně máme otevřeno až od devíti.
Takže rozsvítím v kanclu, nechávám už odemčeno, ale kdo by tak brzo v tom mrazu chodil. Sednu si k PC nastartuju ho a že si, než naskočí, natřu ty kolena tím léčivým krémem(Sedím za nevysokým prodejním pultem, čouhá mi jen hlava) 
Stáhnu kalhoty ke kotníkům, sedím jen v trenýrkách za stolem, nanesu na každé koleno hromádku Aulinu a krouživými pohyby vmasírovávám pečlivě do kůže na kolenou.
Jasně že u toho vypadám divně, protože se u toho divně klátím, je mně vidět jen hlava a rytmicky intenzivně masíruji. Je to fuška, tak u toho trochu funím,
V tom se rozrazí dveře a do obchodu vejde taková ta akční důchodkyně. Elegantní dáma v důchodu, odhaduji bývalá profesorka literatury na průmyslovce, co nemůže dospat, protože potřebuje vyměnit sprchový kout a hledá tu největší slevu na světě.
Přijde rázným krokem k pultu, zaostří přes zlaté brýle a v tom v ní hrkne jak ve věžních hodinách.

Vytřeštěně hledí na chlapa, co sedí se staženými kalhotami za pultem, kolíbá se dopředu a dozadu v podivném intenzivním rytmu, jak jihoamerický šaman v transu, a za pět osm si tam v sychravém božím ránu něco rytmicky masíruje pod pultem.
"Co...co.....co tady děláte vy...........vy  prasáku!!!!!" Vyhrkne paní profesorka rozčílením, až jí vylítne z pusy slina, která přistane na mé pleši na temeni za pultem.

Zkamením........zalapám po dechu a je mi v tom okamžiku naprosto jasné,  že tohle prostě nevysvětlím! Že ta ženská je prostě na smrt přesvědčena, že konečně v životě potkala toho bájného exhibicionistu a úchyla, co o něm píšou v tisku!!!! 
Slova jsou marná, můžete přísahat, zaklínat se, omlouvat se, prosit....... všechno marné.

A tak prostě v těch proužkovaný trenkách do zvonu vstanu, aby na mě dobře viděla a ukážu jí, že si prostě jen obyčejně natírám kolena mastí.
Ta úleva............ ten balvan, co jí spadne ze srdce málem rozbije naši kvalitní italskou dlažbu.

Paní profesorka si sundá zamlžené brýle a začne se srdečně řehtat. Pohrozí na mě prstem a prohlásí:
"I vy jeden lumpačisko, já už jsem si myslela, že jste nějaký neukojitelný ranní ONANISTA. To víte, čtu Blesk"

P.S. A vlastně to dopadlo ještě dobře. Mohla mi taky říct, že jsem neukojitelný ANONISTA!!!

A to bych teda asi opravdu nerozchodil.