Ranní depreso.

Ráno mne probudí krátká odmlka před zazvoněním budíku. Jsem si vědom, že tento zvuk neexistuje, ale přesto mne vždy probudí. Otevřu oči a za milisekundu se budík rozječí. Venku je tma a vsadím se, že pod tou tmou je zase další olezlé lednové ráno, kdy mlha obaluje a dusí v sobě všechno a všechny. Křupnou klouby, moje klouby, zasténá matrace, vybatolím se z teplého pelechu a drcnu jemně do manželky, která mezitím zacvakla budík, převalila se na druhý bok, ale oči odmítá otevřít. Hadry na sebe vybírám potmě a doufám, že to zase nebude nějaká roztodivná kombinace. Nebylo by to poprvé. Pes a kocour se mi na schodech motají pod nohy a zdálky cítím ten otřesný zápach. Jsem nasranej ještě dřív než slezu do přízemí do kuchyně. No jistě pan tulák kocour zase v noci někde řádil po venku a sežral některému ze sousedů hrnec mastné polívky za oknem a pak se netrefil do kočičího záchodku. A pes když to viděl, nebo cítil, udělal to samé uprostřed spodní koupelny. Uprostřed mojí koupelny. Kde se každé ráno ze sebe snažím udělat někoho podobného jedinci lidského rodu. Táhne mi na padesát, jsem tlustej, škaredej, takže to dá fušku, ale jsem tyranosaurus, stará škola, takže to moc neprožívám. Žádná depilace celého těla, gelování a barvení vlasů,třikrát týdně fitko, jsem šedivej a chlupatej, protože budu brzo starej no a co.  

Jdu pustit ty bestie zvířecí na dvůr, nasypu jim žrádlo a jdu uklízet to nadělení na podlaze. Kristepane jen se v předklonu nenadechnout! Sotva to utřu, už u zadních dveří mňoukají, štěkají a buší na sklo, že chtějí dovnitř. Jdu ty potvory pustit asi mají hlad. Pak snídám, nejdřív v koupelně prášky i když abych je polk, musel jsem nejprve rozstříkat do vzduchu půl litru kolínské Davidoff. Kristepane co do těch granulí pro psy dávají. Sežeru prášky, dva před jídlem a jeden pak po snídani. Zapiju to studenou vodou a modlím se, aby moje střeva tu sklenici na lačno udržela aspoň půl hodiny. Nepodařilo se. Pak udělám chybu a otevřu Notebook a mrknu se na zprávy. Jestli jsem do teď nebyl nasranej do běla, tak teď už určitě. Zeman furt mlčí,kuje pikle a chystá na pátek proslov ve kterém si to se všema vyřídí a ostatní urazí. Babiš je nešťastnej, že do toho lezl. Sobotka je optimisteckej, natěšenej a vláda prej bude už příští týden. Bělobrádek v ní vlastně ani s Babišem být nechce, jestli teda byl tím agentem. A pozor z bahna se vynořila informace o ODS. V sobotu je kongres. O předsedu se uchází jakýsi týpek v dresu na horském kole, věčná místopředsedkyně Němcová, prófa Fiala a buhvíkdo ještě. Dost mě to zarazí, myslel jsem si, že už tu stranu snad rozpustili, poté co jejich politický vliv, po prohraných volbách, klesl na úrověň party kaktusářů. Ale zřejmě jim ty dva měsíce bez koryt připadají už dost dlouhý. No obávám se že voličstvo bude chtít delší trest, odhaduju tak na osum let. Jo a Kalousek zase něco drmlá o budoucí korupci zatím neexistující vlády. No a pak Ráth. Nic neukradl, má jen rád víno, všichni mu ubližujou, je to spiknutí a přísedící soudce  ho rozčiluje ironickými úšklebky. Můj ironickým úšklebek, když to čtu je tak velký, že mi z koutku úst vytéká kakao. Když už byl tak blbej, že kradl a když už ho u toho chytili, měl by alespoň důstojně nežvanit ty trapnosti. Kdyby mne manželka nachytala v naší ložnici se spuštěnýma kalhotama a sousedkou, taky bych asi netvrdil, že ta paní nám jenom nese přeplatek za vodu a jinak ji vůbec neznám, ale tenhle narcis doktor není jenom grázl, ale ještě i trapasák roku.

Poté barák exploduje, manželka vyhnala z postelí naše dvě malé dcery. Zaklapnu ty žvásty a jdu holky chytat pod schody. Když člověk drží to vlasaté rozespalé stvoření v náručí a sleduje jak si protírá ty laní, hnědé oči s dlouhýma řasama, tak nějak ty splíny a chmury z něho spadnou. Čert vem Rátha a Zemana, kašlu na celou ODS a jejich kongres, to malé stvoření co držím v náručí, které se snaží co nejdýl natáhnout tu chvili, než se bude muset definitivně probudit, nasnídat a odejít do školy, to je ten důvod proč stojí za to žít.