Pro všecky baby k tomu MDŽ.

My všichni chlapi, kteří máme něco v hlavě, si na tomto světě můžeme být jistí jenom jednou jedinou věcí. Že mylnou představu, že jsme to silnější pohlaví, si můžeme ve svých myšlenkách hýčkat jen proto, že máme to štěstí, že život můžeme prožít v blízkosti našich žen. Takže vzhledem k tomu, že bez žen , které prošly mým životem, bych byl jen polovičním chlapem, proč jim nepoděkovat i dnes, když je ten divný svátek MDŽ. Vynechám letos tři karafiáty a Kofilu a zkusím to jinak.

třeba: Malou, tichou noční.

Ve smutném prázdném bytě
ležíme každý na své půlce krátké postele.
Říkám Ti po sté znovu, chci Tě
a měsíc Ti oknem kreslí po těle.

Kreslí paprskem studeného světla
a září tichou noční oblohou.
Zahřej mne prosím kouskem lidského tepla,
je mi nějak chladno od nohou.

Ten chlad se blíží až k srdečnímu svalu.
Chtěl by ho sevřít, vyrvat z těla.
Slova jak koně v prudkém cvalu,
někam daleko odletěla.

Ticho se táhne jak kouř z cigarety.
Proč mlčíš Ty můj hlupáčku.
V Tvých očích čtu jen kousek věty:
Líbej mne přece miláčku!

D.V.