Pomoc, já mám asi tu chlapskou menopauzu

"PLOP, PLOP, PLOP." Vyděšen k smrti jsem nahmatal pod polštářem policejní baterku, co je tak silná, že Vám na čelo klidně vypálí logo výrobce, teleskopický obušek a pouta. Podivný zvuk se vlezle šířil celým domem."PLOP, PLOP."

Včera v noci jsem se zase nad ránem vzbudil, vytřeštil oči do tmy a uvědomil jsem si s hrůzou, že nezadržitelně stárnu. Přesto, že to mám ještě do důchodu pekelně daleko na maturitní večírek si už ani nepamatuji.

Snad jen, že to bylo v minulém století, ba dokonce v minulém tisíciletí a navíc asi tak před padesáti kily tělesné váhy. Jak jsem tak v noci ležel a znepokojeně pozoroval, jak měsíční světlo laská sádrokarton na stropě, ozvalo se odněkud znepokojivé :

"PLOP, PLOP, PLOP." Pak chvíli ticho a zase:

"PLOP, PLOP, PLOP." Vyděšen k smrti jsem nahmatal pod polštářem policejní baterku, co je tak silná, že Vám na čelo klidně vypálí logo výrobce, teleskopický obušek a pouta, která jsem sice kdysi dostal jako sexuální fórek, ale k čemu by mi asi tak ve středním věku byla???? Takže s nimi alespoň zatknu mimozemského vetřelce, co mi evidentně štráduje po baráku a vydává podivné zvuky.

"PLOP, PLOP, PLOP." Přískoky jsem postupoval po domě, svítil do každého koutu, máchal obuškem po každém stínu a srdnatě chřestil pouty. Kupodivu nikde nikdo.

Tak jsem si zase lehl a přemýšlel, co by to mohlo být za zvuk? Posvítil jsem ještě jednou na manželku, jestli nemá nějaké divoké sny, ale ta dobrá žena jen tiše odfukovala a snila o tom, že se probudí vedle Vojty Dyka.

"PLOP, PLOP, PLOP" Neslo se naléhavě celým domem. Lámal jsem si marně nad původem toho tajemného zvuku další půlhodinu hlavu a pak mi to najednou došlo:

" To z mého těla nezadržitelně mizí můj ubohý testosteron!!!!!! Odpařuje se v podobě malých bublinek a ve vzduchu hlasitě puká a mizí v nenávratnu!!! Ježišikriste, to já mám asi tu chlapskou menopauzu, jak jsem o tom četl v tom časáku. Co tam kristepane ještě jmenovali za příznaky???"

Napuchlý kolena? Jo jo, to sedí. Vždyť mně ty kolena napuchají už od vojny a pak taky přibírání na hmotnosti. Do háje, že já měnil tu baterii v digitální váze, to jsem se pak divil, kolik doopravdy vážím a neříkala mně náhodou žena, že jsem takový její kulatý medvídek?  

A pak taky tam bylo, že se chlapi snadno dojímají a já přece předevčírem málem brečel, když jsem viděl výpis ze svýho účtu. No a taky tam byla nespavost.

Co tady asi tak dělám v půl čtvrté ráno??

"Do prdele, mám ji jako z praku tu andropauzu!"

"PLOP, PLOP, PLOP."

Hlavně aby to nevzbudilo manželku, ještě by zjistila, že má doma  postaršího, vyžilýho "Andropauzéra" a vykopla by mě z baráku. Vždyť ta její nejlepší kámoška už má přece asi o dvacet tři let mladšího chlapa!

 Tak jsem sebral polštář a přikrývku a vykradl se tiše z ložnice. Že jako budu bolestně chátrat někde jinde, tiše v koutku.

Jdu tak kolem dveří od pokojíku mladší dcery a to "Plopání" najednou značně zesiluje.

"PLOP, PLOP, PLOP"

Rozrazím dveře od dětského pokoje, rozsvítím policejní baterku a zírám na malé kulaté akvárium na stole, ve kterém se vznáší oranžový přízrak. Klárčin nový domácí mazlíček, ta největší akvarijní rybička závojnatka, co jsem kdy viděl.

Hubu špulí do kroužku, jak stará koketa z prvorepublikovýho bordelu a vypouští do vody půlmetrové bubliny.

"PLOP, PLOP, PLOP. "

"Tak hurrrrááááááááá lidi, život je přeci jen krásnej. A já jsem asi  ještě pořád stoprocentní chlap!!!"

 To mi teda, do háje, spadl kámen ze srdce!"