Polibek smrti

„Dobrý den pane Vlk, já jsem se na Vás přijela podívat s dcerou z Prahy. Já Vás už strašně dlouho čtu. Ještě, když jste psával víc blogy na Idnes. Já jsem Marta.“ Napřáhla ke mně ruku sympatická tmavovláska.

„Až z Prahy? Tak to mě moc těší, podal jsem jí taky ruku.“

„Já bych si u vás Davide chtěla něco koupit v Gruntu. Nějaký suvenýr z Olomouce, ale nechci nějaké brambůrky v pytlíku, nebo kaši, chtěla bych něco, co třeba sám děláte a máte to fakt skvělé, vidím, že chlebíčky dneska nejsou??? Co mi tedy nabídnete??? Co máte fakt originálního? Rozumíte něco nezapomenutelného od vás z Olomouce?!“

„Hmmm...“ Podrbal jsem se rozpačitě na hlavě.

„Tak něco nezapomenutelného byste Marto chtěla?“

„A co třeba polibek?“

„No hmm.... víte já jsem vdaná a taky...“ Podezíravě si mě prohlížela jako kdyby tak trochu přemýšlela, kdy jsem si naposled čistil zuby a jestli chodím na ústní hygienu a.....

„No chtěla jsem říct, že jsem myslela něco jiného, na důvěrmosti byste asi musel něco udělat s dechem a nechal si přistříhnout drápky.“ Usmála se rozpustile.

„Ježiš to já jsem Marto nemyslel, to bych si nedovolil, já jsem myslel „POLIBEK SMRTI!“"

„Aha... Polibek smrti, to zní dost fatálně, to je nějaká neobvyklá líbací technika, něco zraňujícího, bolestivého, ba přímo vražedného?“ Tvářila se paní Marta už poněkud vyděšeně.

„Ale ne nebojte se, to je směs velmi aromatických nakládaných sýrů.“

„Máte Marto ráda výrazné nakládané sýry?“

„No, já miluju tvarůžky a taky Romadůr a vy máte vlastně ty vyhlášené tvarůžky viďte???“

„No a tohle je ještě trochu barevnější směska, je tam i pivní sýr a syreček...“

„Tak to jo Davide, to musí být výborné, jeden Polibek smrti si vezmu a ještě jedny ty tvarůžky.“

„Marto, prosím vás, ale Polibek smrti prosím otevřít až doma a musíte u toho větrat!“ Rozloučil jsem se s úsměvem.

Asi za dva dny mi od Marty přišla na Facebook zpráva:

„Polibek smrti splnil zcela mé očekávání. Já koza jsem to nevydržela a otevřela jsem ho už v kupé ve vlaku, načež jsme byly s dcerou panem průvodčím vyloučeny z přepravy a vysazeny na hlavním nádraží v Pardubicích!“

„Opravdu nelhal jste ! Byl to nezapomenutelný zážitek!“