Pane, vy jste čuňas, aneb rána jsou již chladná a vánoce za rohem.

Nemám rád ty škrábací rána. Jak nastane všeobecné škrábání zamrzlých předních skel , je mi jasné, že letos skončila sranda. Lidi jsou naštvaní, je jim zima, nastává předvánoční stres, protože už za měsíc to bude a k těm svátkům klidu a míru se musíme hlavně pořádně prostresovat a provztekat.

I když má to zase jednu výhodu, dneska je totiž taková ta doba, jak jsou všichni furt zalezlí doma sami pro sebe a mají strašně moc práce a s nikým se nebaví a tak kolikrát ani nevíte, kdo bydlí o dva baráky vedle a na lidi z bytovky od naproti hledíte, jak na klubko nepřátelských mravenců, co vtrhli na váš dvorek.

Ovšem, když namrznou přední skla, tak je najednou zachytíte na parkovišti. Důstojnost a image jde stranou, když ležíte na břichu na kufru zmrzlého auta a freneticky vrtíte zadnicí a škrábete námrazu jak právě vyoranej krtek, je čas na sousedské seznámení.

To se člověk diví, jakou kost zase sbalil Hrabec od naproti a že mladá Holůbková už má nejen dmoucí poprsí, ale i řidičák. A Mrázkovi mají těch harantů už snad pět a každej má svoji škrabku a zatímco starej Mrázek trůní za volantem svojí škodovky a tůruje motor a ventilací prohání proudy horkého vzduchu, ti haranti lezou po autě zručně jako opice a zběsile čistí všechna skla. Vzornej tata ten Mrázek, perfektně vycvičenej team.

Jo a támhle ty dva vůbec neznám a Ježková už je zase sama, protože starýho Ježka minulý tejden zhaftli, protože v garáži vařil perník a distribuoval ho znuděným studentům z naší průmyslovky. Je to už asi potřetí, tak to tentokrát bude asi dlouhý.

 Tak nakopnu tu svoji starou kraksnu a nechám ten diesel  v dodávce hrkat i s klíčky v zapalování, to se ten led rozpustí sám a já jdu s naším psem Berťasem, poťouchlým malým yorkshírským trpaslíkem na obchůzku. Pes se trochu klepe, protože je nedávno ostříhán a mončičákovský oblečky se u nás nepěstujou. Já se klepu taky, protože mám jenom tenkou bundu, šálu s tím frajerským, dandyovským, designovým sukem nenosím a rukavice s čepicí vytahuji až tak při mínus deseti. Je fakt ale kosa, tak lezavo sychravo.

Pes Berťas omámen čerstvými pachy zasněně olizuje ojíněnou trávu, kterou včera zřejmě očůrala nějaká fantastická psice, předpokládám, že to byla čtyřicetikilová rotvajlerka, ale to je tomu kilo a půl vážícímu egomaniakovi úplně jedno. Kdyby tady byla teď a tady a on si mohl někde půjčit štafle, tak by na ni vlítl, že by z ní chlupy lítaly.

A tak zatímco ránem chrchlají studené motory a rozespalí škrábačí, my kroužíme kolem našeho náměstíčka, klepeme kosu a čekáme, až se pesan vyprázdní 

V kapse mi šustí pytlík na psí hovínka a já čekám. Včera jsem zrovna četl, jak je takový hovínko pro horolezce na Nanga Parbatu vítaným zdrojem životodárného tepla. Pod osmitisícovkou se nic teplého, co ještě může zahřát, zbytečně nevyhodí.

Každej ždibec energie je užitečný. A tak seberu hovíno do pytlíku a fakt úplně žhne! Hergot nekecali ti horolezci. Strčím teplej pytlík do kapsy, až vychládne, půjdu na konci procházky kolem popelnice, tak ho tam mrsknu. Nemyslete, je to jen takovej malej kousek teplíčka, Yorkshire není Rotvajler, to je přeci jasný.

Sousedi mezitím oškrábali svoje krabičky na kolech a jediný kdo ještě trajdá po parkovišti, je nějaká mladá  kůstka, co se zřejmě zapomněla do rána u plájboje Břízy na večírku.

Má čepici s bambulí, stříbrnou bundu do půl pasu a rifličky do půl zadku, rudě nalakované zkřehlé prsty a sklo se snaží odrhnout, světe div se, cédečkem od Chinaski. Je to pohled pro bohy. Bunda se jí vykasala do půli zad a džíny bokovky sjely do půli "prdélky".

Slečna je malinká, tak se po to svým starým teréňáku doslova šplhá s holým pupíkem a vehementně škrábe. Ledové jíní jí doslova stříká kolem bambule, jako by byla malým sněhovým pluhem a obloučkem jí přes záda dopadá až do roztomilého žlábku na polonahé "Panímandě."

"Hergot, to musí studit! Ale pohled je to roztomilej, to zase jo."

Chvíli s Berťasem nenápadně zevlujeme a pak se mi toho trochu odrostlejšího děcka zželí a zajdu do dodávky pro svoji super půlmetrovou škrabku na dlouhým štylku.

"Slečno, s dovolením, půjčte si pořádnou škrabku."  Přitočím se galantně.

Koutkem oka jen zahlídnu, jak se u nás doma v kuchyni nadzvedne cípek záclony a manželka v županu po mně hodí pohled, který by i na tu dálku nemilosrdně zavraždil vzrostlého sloního samce.

Odměnou je mi milý úsměv od dorostenky s bambulí a díky. Škrabka je uchvácena rudými nehty a ledová tříšť se ze skel jen práší. Stojíme se psem Berťasem na chodníku a sledujeme ten taneček kolem auťáku. Za půjčení škrabky máme nárok na protekční flek v první řadě.

Je oškrábáno, strčím domů psa, snažím se nepotkat s manželkou, nacpu do kapes peněženku, mobil, troje klíče, průpisku, svinovací metr, multifunkční nožík, hrst drobnejch, notýsek a křížovej šroubovák (To víte živnostník, vždy připraven) a jedu si koupit před prací snídani.

V Lídlu je zase akce. Půl Hradiště přišlo ukořistit nějakou tu stavebnici pro děti, zázvorové perníčky Made in Germany a sexy chlupaté legíny všech velikostí, co v zimní ráno sice koušou jako Drákula, ale zahřejí. Jo, takový kdyby ta mladá slečna ráno měla, tak je v teple, ale zase by to nebyla taková zábava, to je fakt.

U kasy platím svý dva rohlajzy a vlašák, marně v kapse lovím drobné. No nic, musím všechno z kapes vyskládat na pás, abych se k těm kovovkám propracoval. Hromádka na pásu roste a paní pokladní krčí nos. Vytahuji nožík, šroubovák, mobil, peněženku, metr, notýsek a taky šustivý smradlavý pytlík.................

A kruci, to bude to zapomenutý, vychládlý psí hovínko, stihne mě ještě napadnout.

"Pane, vy jste naprostý Čuňas!" Vzkřikne pohoršeně pokladní.

"Dejte mi těch čtyřicet šest korun a zmizte i s tím sajrajtem!"

"Ale paní, já se ráno chtěl jen zahřát, víte horolezci pod Nanga Par......................." Koktám zahanbeně.

"Sbalte si to a zmizte! Ochrankáááááá!" Stojí už nadurděná pokladní vzdorovitě, ruce v bok za kasou a pohledem hledá vysloužilého okresního přeborníka v boxu z roku 1984, který střeží market před dotěrnou lůzou, jako jsem já.

Děda už se řítí jako postarší Terminátor mezi regály s drogérií. Máchá chlupatýma prackama tak vehementně až z polic lítají omlazovací krémy na vrásky a chladivé gely po holení.

Raději rychle zaplatím a mizím do mrazivého rána, nerad bych dnešní den zahájil tím, že se porvu s ochrankou mezi krabicemi s chlupatými legínami a dřevěnými stavebnicemi.

Je mi totiž jasný, že když nastanou v Čechách chladná, škrábací  rána a blíží se prosinec, tak jdou všechny žerty stranou, to se ví! Vždyť už je jenom měsíc do vánoc!