Neuneseš trochu třešní?

Tak si to v sobotu vykračuju z trhu, kde jsem byl nasát trochu té obyčejné člověčiny.

Do zad mě tlačí kilo třešní za čtyřicet pět a kilo višní za šedesát, svazek jarní cibulky od baběnky z Velehradu a taky první meruňky ze Zlechova, co letos dozrály opravdu hodně brzo.

Je mi jasné, že jesti to všechno doma sežeru, strávím neděli na míse se zasukovanými střevy, ale prostě nedokážu odolat tomu přívalu ovoce a zeleniny, co narozdíl od produktů ze supermarketů má skutečnou chuť a barvu. Dokonce, světe div se, jahody tady chutnají jako jahody, třešně nejsou z Itálie kilo za stodevadesát devět a neprodávají tady banány a žádnou exotiku. Prostě jen to co zahrádky a pole daly.

U nás takhle funguje obyčejný poctivý trh dvakrát do týdne. Není to žádná módní napodobenina, kde prodávají stylový Hipsteři a street foodeři. Prostě obyčejný plácek s kovovými stánky, a střechou pod starou Moruší, kde prodávají normální lidi to, co vypěstují na svém poli. 

Je vždycky ve středu a v sobotu a zajít si na něj je moc očistné pro tělo a duši, ztrápené celotýdením čuměním do počítače a životem  na "fejsbůku." Hlavně samozřejmě pro to, že prodávající tady mají opravdu hlínu na rukou a jsou to skuteční lidi.

A kde jinde si vyslechnete báječnou přednášku o fantastické sbírce skalniček a netřesků, koupíte si za pár korun všechny bylinky a vyslechnete tradiční stesky, jak je zase letos  strašné sucho, zaručeně největší, co baběnka  pamatuje.

Kde jinde, si tak pěkně  popovídáte s lidmi o mandelince bramborové a o tom, že když se rodí skutečné jídlo, bolí u toho ruce a záda.

Tady se jídlo totiž nevyrábí, nevypadává zabalené do igelitu a zmražené z nějaké průmyslové mašiny.  Tady se opravdu pěstuje v hlíně.

Měl nedávno na mále ten náš trh, protože místo, kde tržnice stojí, by se dalo samozřejmě nějak hezky komerčněji využít. Postavit zde pár desítek předražených bytů, nebo nějakou další hrozně důležitou banku a jeden místní miliardář si usmyslel, že se na tržení dají vydělat velké prachy a postavil na druhém konci města luxusní tržnici, kam se pokusil nahnat všechny prodejce a kupující.

Samozřejmě baběnky s jarní cibulkou se mu tam moc nehodily, byly málo cool a komerčně využitelné. Naštěstí se mu to nakonec nepodařilo! 

Ani Duo Yamaha nezabralo, ani guláš zdarma. Město novou luxusní tržnici přežvýkalo, poválelo na patře  a pak vyplivlo, jako kus zatoulaného plastu, omylem napěchovaného ve špekáčku.

Tradiční obyčejná tržnice pod Moruší tak naštěstí žije dál.

Tak si to tak včera vykračuju z trhu a pořád čekám na dnešní příběh ze života a přede mnou jde mladá paní s hodně svalnatým pánem v legračním nátělníčku, který zřejmě slouží k prezentaci těch jeho obrovských bobulovitých svalů a k deklasování ega nás ostatních mužů, majitelů lehce neforemných postav. Vazoun nese bedničku třešní.
Vazoun plačtivě: "Jaruško, to je hrozně těžké, přece to neponesu až k autu (Asi 150m parkoviště). Víš co, já to tady složím a dojdu pro auto a ty tady s těmi třešněmi počkáš."

Jaruška: "Co furt fňuktáš, dyť to má enom jedenáct kilo! Furt si vylepený v té posilovně, ty sváteční kulturisto a neuneseš blbých 11 kilo třešní kousek do auta." 

"Co tam jako furt děláš v té posilovně???" 

"Ale já Ti řeknu, co tam děláš, flákáš se, abys nemusel doma hnout prstem a flirtuješ tam s tou kozatou flundrou, co si hraje na trenérku!"

Vazoun zoufale:"Ale Jaruško já.................."

Jaruška: " Neser, říkám ti neser a makej. Zanes ty třešně do auta a buď zticha, nebo ti doma roztrhám permanentku!"

Vazoun ještě zoufaleji: "No to bys snad neudělala Jaruško!"

Jaruška: "Ale udělala!!!! A té kurvě dám par facek, trenérce nafrněné a roztrhám na ní ty její leopardí elasťáky. Šak v nich má prdel jak almaru!!!

 "Jožine, neser a nezapomeň, že jsem na základce chodila do karate!!!"