Nesahej mi na moje jídlo!!

Dal jsem si zákuseček ve Valticích.

Cukrárna Něco dobrého- zákuseček za kulantních 155 Kč Ten kousanec je výpalné pro manželku, která je zvědavá a z každého žvance mi musí kus ukousnout, což mě lehce sere.

Znáte to, jak si dáte to vytoužené pivko a máte na něj děsnou chuť.

Chuť přesně na to jedno celé pivko a právě v tom okamžiku, kdy si ho chcete žahnout se ta ženská objeví a prohlásí:

„Můžu se trošku napít, že?“

ONA PROSTĚ ABSOLUTNĚ NECHÁPE, ŽE VY JSTE MĚL CHUŤ NA JEDNO, ZATRACENÉ, VYHLAZENÉ DOKONALÉ A HLAVNĚ CELÉ PIVO KUWA!!!

Anebo si objednáte Steak.

Chvíle napětí, jestli jim tam z té krávy ještě něco zbylo a taky jestli ten kousek nehrál ještě v Troškově komedii Slunce seno erotika a pak to přinesou.

Stojí to pět set a na talířku se tam krčí takovej zasranej malej chcípáček, schovaný za hromádkou hranolek z mrazáku a chvěje se, že bude každou chvíli sežrán. Vy moc dobře víte, že kdybyste popustil uzdu svému skutečnému já a rozvášnil se, tak toho chcípáka nabodnete na vidličku a sežerete na tři kousnutí najednou, ale držíte se na uzdě, protože stál krvavejch pět set.

Tak si ho chvilku pečlivě přeměřujete, počítáte si v duchu kolik milimetrů čtverečních, by mělo mít jedno sousto, aby vám to vyšlo a nemusel jste si pak hrdlo drásat suchýma hranolema z toho vyuzeného hospodského friťáku a v tom se ozve:

„Ochutnáme si vzájemně, že jo? Vem si kousek ode mě a já si vezmu kousek od tebe!“

A než se v té panice, co nastane, kdy vám tlak vyskočí na 220/110 a do žil vlítne adrenalin, protože kuwa teď jde o všechno, tohle je prostě boj o žvanec a vlastně o skoro holý život, tak se vzduchem mihne její nůž a vidlička a vy zíráte na ten svůj „Stejček,“ co je z něj rázem „Stejčíček“ a do háje, čtvrtka je prostě fuč............

A jak tak těma krví podlitýma očima zíráte na tu milovanou bestii na druhé straně stolu, co vás kdysi oblbla to červenou podrprdou s kosticema a divnou věcí, co se jí říká „Blištěk na Pyštěk“ kterou si matlá na pusu, aby byla neodolatelná a teď...... a teď Vám......Vám samotnému „Králi savany“ beztrestně sežrala to nejlepší sousto večera, které už nikdy nenahradíte a bude vám setsakramentský chybět, až budete celou noc ležet na břichu, aby vám žaludek nezpíval až do rána žalostné serenády, tak ona vás ještě dorazí.

Nastaví vám svůj talíř, co na něm má nějako děsnou kravinu typu:

„Veganská kopretinová kostka ve skluzu, posypaná Chčija semínkem a strouhanými ještěrčími placentami s espumou z dívčích snů“ a řekne:

„Co na mě čumíš jak debil, dyť si na oplátku taky kousek ukroj!!!!“

"UÁÁÁÁÁ“ Kdo by se vám pak divil, když ze sebe strhnete triko zahodíte mobil a s šíleným výrazem vyběhnete z restaurace na silnici druhé třídy, kde vás slavnostně skolí projíždějící zapomenuté popelářské auto, jehož osádka se zapomněla na trase a prochlastala se z pátku do nedělního podvečera.