Nenávidím rodičáky.

Nenávidím rodičáky a úplně stejně nesnáším být "Zlý rodič". Jenomže já jsem táta a táta by měl být doma něco jako šerif. Jen zbabělec nechává nepříjemné věci jen na své ženě. Být tátou je zodpovědná fuška na plný úvazek!

Nenávidím rodičáky a úplně stejně nesnáším být "Zlý rodič". Jenomže já jsem táta a táta by měl být doma něco jako šerif. Když mu někdo z osady dělá binec a neplní si své povinnosti. Musí s ním šerif trochu zatřepat, aby se probral a postavit ho do latě.

To je smutný osud otců. Máma by měla hladit a utěšovat, táta by měl ochraňovat, ale taky umět trochu seřvat.

Taky je Vám potom vždycky tak strašně na duši, když musíte svému milovanému dítku zvednout mandle, protože na tu školu kašle hodně z vysoka?

Přiznám se, já na ty rodičáky vlastně moc nechodím a někdy přede mnou ty studijní výsledky rodina trochu i tají.

Prej : "Aby se táta chudák moc nerozčiloval! Aby nám ho neskolil infakrt! Aby to zase moc neřešil, netloukl se do čela a nevykřikoval po baráku: Kristepane, co jen z Tebe bude a já Tě celý život nemůžu živit! Aby byl táta v klidu."

Ale někdo to nakonec prostě udělat musí. Někdo musí rozervat vlastní srdce, nehledět na tu velkou tátovskou lásku k vlastním dětem a srovnat je trochu do latě. A někdo je musí občas taky trochu potrestat. A to je problém! Jak vlastně dneska trestat?? Fackovat?  A holky taky? Řvát na ně? Zakazovat? A co zakazovat? Chození ven, o které stejně nemají zájem? Vypínat wifiny a zabavovat mobily? Brát kapesné?

A pak se bát a chodit kolem dítek s hrůzou, aby si nepižlaly předloktí, nebo stehna ostrými předměty, nezvracely večeři v koupelně, nezdrhly z domu, nestaly se v dětském kolektivu outsidery a otloukánky, nepřestaly s vámi komunikovat, nechytly se partičky, chlastu cigaretek a návykových látek?

Neměli to ti naši tátové kdysi nějak lehčí? Nebylo těch nástrah nějak méně? Fakt to dneska není lehký být dobrým tátou.

Ale sakra, kdy vlastně bylo??

A víte co? Je to moc krásné trápení, ale ty rodičáky fakt bytostně nesnáším!