Nemůžu všemu rozumět, třeba ženskejm!

S ženami se učím zacházet v podstatě od svých čtrnácti let. To jsem přesvědčil svou spolužačku Janu, aby mi v polední pauze před odpoledním vyučováním ukázala, co má pod svými legendárními průsvitnými šaty s papoušky.

Tyhle průsvitné šaty sexbomby naší Osmé Bé a zejména to, co bylo pod nimi ukryto, narušovaly pokojný spánek v podstatě všech dospívajících mužů v naší třídě. Ona sice Jana tehdy chodila s Honzou, ale já ji vždy občas ukecal, aby si ty šaty sundala i pro mne. Od té doby jsem tedy získal pocit, že s ženami se dá vyjít, přesvědčit je i o takřka nemožném a že to skvěle umím!

 Od časů Osmé Bé jsem jich taky o lecčem přesvědčil celou řadu. Navíc jsem stihl první manželství, rozvod a druhé manželství a "X" různých vztahů, takže bych měl být teoreticky na ženy adaptován, měl bych být schopen s nimi komunikovat a také bych měl být schopen jim porozumět.

Nebo tedy, byl jsem o tom alespoň do včerejška přesvědčen. Moje manželka, se kterou žiji ve vzorném manželství už tolik let, že sňatek je již takřka promlčen, mi ale včera jasně ukázala, že ženám porozumět nejde.  

Bilologicky jsem tedy My muži a Ony ženy s nejvyšší pravděpodobností stejný živočišný rod Homo Sapiens, prakticky jsem samozřejmě natolik rozdílní, asi jako meruňková marmeláda od ostružinové. Pokud mi chcete tvrdit, že meruňková je to samé co ostružinová, jste patrně retardovaný jedinec, nebo dealer firmy Hamé, který potřebuje prodat vagón marmelády, co jí zítra prochází espirace a bude se muset vylejt do kanálu.

Takže  zpátky ke mě a mojí ženě. Já jedinej z rodiny a taky jedinej co platí hypotéku za náš oranžovej domek, ve kterém si plníme sny o vlastním domově, nemám od tohoto domu klíče. Tedy já ho mám, ale v těch mejch prackách se každej ten novej, bezpečností sofistikovaný klíč asi po čtrnácti dnech ohne do pravého úhlu.

Nastává tedy hledání bezpečnostní karty, kterou má žena natolik pečlivě uschovánu, že ji nemůže najít a výroba nového klíče. Tedy samozřejmě, až po výčitkách, co jsem s tím klíčem zase dělal? Jestli jsem si na něj, já tlusťoch, nesednul, nebo se s ním někde nešťoural, nebo mi někam spadnul? No prostě co zase otravuju?

 Takže než se to vy komunikuje a vyřídí, čtrnáct dní jsem odkázán na dokonale rovné klíče mých étérických žen, kterým se samozřejmě žádné klíče neohýbají.

Takže včera kupuji asi v 18.30 něco ke své dietní večeři. Včera to byly tři pivovarnické, křupavé rohlíčky a balení španělských Chorízos, plus nějaký ten pařížáček( No co měl jsem zrovna, jak se říká Den prase) a zazvoní mi telefon:

" Kde jsi Davide, já ještě nejsem doma a děti jsou někde venku, tak kdy přijedeš, aby Ti někdo odemknul?" Ptá se žena.

Tak jí sdělím, že nakupuji v Lídlu a nesu děckám zmrzlinu. Takže děti budou poslány domů, aby tátu zachránily!

"CRRRR!" zvoní opět mobil za deset sekund.

"Tati prosím tě my jsme na zmrzlině, stav se u stánku na parkovišti u OBI pro klíče, máme rozpitou ledovou tříšť a já Ti dám svoje klíče." Informuje mne moje nejmladší dcera.

Tak jedu před OBI a získávám klíče.

"Hurá takže domů se dnes dostanu!"

Jím, čumím na zprávy, zalívám zahradu, surfuju na netu, je devět večer, doma nikdo, jen já a pes. Kde je žena nevím, kde jsou děti tuším. Takže v 21.15 seženu děti a naženu je na večeři, hygienu a asi do postelí. Snad tam budou spát a ne surfovat po softerotických webovkách.

Manželka furt nikde! Já teda matně tušil, že je asi zase někde na kafíčku s paní "B". Zřejmě jí paní "B" dává nějaké další školení, jak mi zakroutit krkem. Paní "B" má totiž k mužům podobný vztah, jako včelí královna k trubcům. Tedy jsou dobří na oplodnění a jinak jim přejme rychlou smrt!

Takže vyrobíme drobnou scénku! 

Trošku jí musím načechrat pírka, aby jí nenarostl moc velký hřebínek.Je třeba se prezentovat jako neochvějný pilíř rodiny, kdežto ji, jako frivolní trajdalku. Vytluču z toho nějakou strategickou výhodu. Třeba řízky s bramborovým salátem, ovocný dort z BeBe sušenek, nebo dokonce to červený, sexy prádýlko na následující fantastickou usmiřovačku.

"Fíha, fíha to bude stát zato!"

Když se tedy asi v 22.10 otevřou dveře a žena veselé pozdraví(Jasný byly dvě dvojky bílého) neodpovím a zarytě zírám na ten Krausův "Klofan" v repríze "Uvolněte se prosím". Manželka švitoří jakože nic a já zarytě zírám na "Krausův Klofan!"

Manželce záhy dojde, že je zle, že nekomunikuji.

"Ty se zlobíš? A proč prosím tě, nechápu co Ti zase přelítlo přes nos?" ptá se na můj vkus až příliš bojovně, podle mých poznatků by měla být provinilá a pokorná, omlouvající se a toužící po usmíření.

"Kdes Vladěno byla?" Zatnu sekeru do jindy poklidné rodinné atmosféry!

"No vždyť Ti to děti řekly ne? Byla jsem jen......................."

"Kdes Vladěno byla, kde se furt touláš po nocích, Ty matka od rodiny?" Tnu znovu.

"To Ti nestojím ani za to, aby jsi mi řekla kam jdeš? Jak by se Ti líbilo, kdybych se tak choval já? Abych nepřišel domů z práce a nic Ti neřekl!!! Mně nevadí, že někam jdeš, ale, že nepovažuješ za nutné mě ani o tom informovat!!!!" Dusil jsem manželku ve vlastní šťávě! 

Tak teď se začne omlouvat a řízky budou, salát bude a prádýlko taky "JUPÍÍ!"

No to jsem se tedy přepočítal!

Dala si ruce v bok, zaujala vyčítavě bojový postoj nasrané lokomotivy a spustila:

"A proč jsi mi nezavolal? Proč jsi mi neposlal SMSku, kde jsem? Tebe to vůbec nezajímá!!!! Mě kdyby přejelo auto, tak Tobě je to ukradené. Vůbec Ti na mě nezáleží Ty sobče!!!! Bereš mne jako samozřejmou věc, bál se s vůbec, že se nevrátím? Že se mi něco stalo, že jsem Ti zdrhla s jiným? To si teda nezasloužím, takový nezájem a ignoranci, že se nestydíš!"

Zkoprněle jsem vyděšeně seděl na sedačce a poslouchal, jaký jsem to vlastně já lump a pazdrát! Tohle mi teda krutě nevyšlo! Na řízky a bramborový salát můžu zapomenout a o sexy prádýlku si můžu nechat jenom zdát.

"Ach jo, kdo se má furt v těch ženskejch vyznat?????"