Nejsem zlej. Jen bylo zase "Dépéháčko!"

Někde hluboko v nás je pořád schovanej ten drsný Kopčem z doby kamenné a hrozí, že každou chvíli vytáhne z kapsy péřové bundy pěstní klín a přetáhne s ním nějakého nebožáka přes palici.

V pátek jsem způsobil v Hradišti před restaurací dopravní kolaps. Jak oni dneska politici z radnice, v rámci podpory ekologické dopravy, rozdělej chodník na dvě půlky a jedna půlka je jakože cyklistická stezka, tak já si prostě vykračuji s manželkou z oběda. Jsem dobře naladěn přesto, že se mi snažili v jedné z lepších hradišťských restaurací vnutit představu, že gastronauticky vymazleným meníčkem za 141 Kč je fazole na kyselo s postarší klobáskou.

Protože je furt zima a já prostě furt ještě nosím tenkou péřovku, tak prostě vypadám zezadu jako drsná ochranka Kim Kardashianové no.

Prostě  náramně nebezpečnej vazoun!

Takže "Pan Almara" si to vykračuje po chodníku a v tom tuším za zády nějaký zmatek, nějaký nebezpečný pohyb. Znáte to, takový ten pocit, že za Vámi někdo stojí, nebo číhá a za chvíli Vás přepadne.

Takže se se zaťatými pěstmi rychle otočím a tvářím se jak zabiják, protože nejlepší obrana je útok a co kdyby to byl nějaký zatoulaný terorista z blogu některého z kolegů z Idnesu, protože tam se to zabijáckými džihádisty jen hemží a chtěl mi ukrást peněženku, uříznout hlavu a znásilnit manželku. Takže se bleskurychle otočím, jsem ve střehu a ještě u toho hrozivě bafnu :

"Co je?!!!"

Načež za mnou stojí asi pět vyděšených cyklistů, všechno ženy a s vytřeštěnýma očima si netroufají na toho obludu ani zazvonit a objet ho není kudy a tak stojí v dešti, choulí se a krčí, drží kola a chudákovi malinké baběnce, co jede na hřbitov za nebožtíkem dědečkem, spadne tou hrůzou z řídítek igelitka, vysypou se z ní kalíšky se svíčkami, hadříček na čištění dědečkova pomníku a malá motyčka  a já,  já si ty podezřelé cyklistky ve středním a pokročilém věku prohlížím a hrbím se jak grizzly před skokem, rekognoskuju situaci, periferním viděním monitoruji i nedaleké okolí a vrčím přes vyceněné zuby:

"Co chcete??!!!"

V tom mě manželka chytne za ruku a s omluvami mne odtáhne stranou:

" Davide, prosím tě uklidni se!! Jenom jsi zablokoval těm dobrým lidem celou cyklostezku."

 Tak samozřejmě splasknu a strašně se omlouvám, stydím se a zvedám igelitky, uklidňuji vyděšené stařenky, vysazuji dámy na kola a srdečně mávám. To byl zase trapas.

PS.:Dámy já se Vám dodatečně omlouvám, já nejsem zlej a hroznej, nebezpečnej "Pan Almara."Já jsem prostě jen "Tlustej, vystresovanej živnostník!"

To víte, zas bylo "Depéháčko!"