Na podzim poslouchám Jazz.

Tak je to tady, zase jsou tady ta olezlá tmavá rána, kdy Vás z pelechu musí budík tahat skoro násilím. Rozjuchané veselé léto je v háji a o zbytku letního opálení si můžeme nechat jen zdát.

A taky je třeba nahodit kotel a začít topit, noci už jsou chladné a nezahřeje Vás ani občasný manželský sex. Když náhodou ještě někdy vyleze sluníčko, dokáže být svět ještě chvíli veselej, než stromy a keře vtáhnou svoji mízu a pustí svoje listy vstříc chladné matičce zemi a louky jsou plné podivných chomáčků, co vypadají jako roztrhaná peřina.

Ne není to ještě jinovatka, jen milióny ochmýřených semínek bodláku, která se v chuchvalcích povalují v mokré trávě. A ani psovi se ráno na procházce do té chladivé raní rosy v pažitu nechce a když po něm sbíráte do pytlíku hovínka, možná trochu déle, podvědomě, držíte ten teplý sáček v dlani. Proč trochu nezahřát zkřehlé prsty.

A člověk je nějaký takový nostalgičtější a smutnější. Je to sice každý rok stejné, ale vždycky Vás to dostane, ten pocit, že něco končí, že se to chýlí ke konci, který bude studený a chladný a trochu smutný. Taky máte asi trošku víc času o sobě přemýšlet, rýpat se v svém nitru, případně si hýčkat nějakou tu pěknou podzimní depresičku.

Ostatně, kdy jindy než teď. Je třeba zalízt do kaváren, prokecat ten podzim s přáteli u dobrýho kafe a čaje, anebo do vinných sklepů, kde Vám léto do žil vlije mladé víno a pocit blízkosti s kamarády. A hlavně poslouchat dobrou muziku, která se do kaváren k čaji a k podzimu taky, tak krásně hodí, třeba Jazz.

No a nakonec můžete taky rekapitulovat své hříchy. Ty staré i ty novější. Pokud to stihnete do vánoc, třeba Vám dá Nový rok rozhřešení. Já to tedy určitě udělám, abych si pak zase v novém roce mohl dát nějaké hezké předsevzetí, třeba že se zase polepším. Ach jo, pokolikáté už.............................. 

Odpustíš ?

Mé hříchy jsou jako sushi.

Úhledně zabaleny v milosrdnou řasu.

A naskládány v mé černé duši,

čekají až vyblednou za trochu toho času.

...........................................................

Schovávají zuby, čenichy a uši,

jak ďáblíci mistra Lucifera.

A růžky co jim zatraceně sluší,

vystrčí až někdy za podzimního šera.

........................................................

Já páchal je zhusta a s potěšením,

však trest žádám jen symbolický.

Tak neváhej prosím s rozhřešením,

snad odpustíš mi jako vždycky. 

......................................................

Tak hezký podzim kamarádi :-)))