Mladý chemik a trocha juniorské erotiky.

"Ostatně ty erotické časáky vlastním už od třinácti let! Tak mi připadá trapné a poněkud mimo mísu, abych Ti ve svých šestnácti, jako takřka dospělý zdravý muž, něco teď vysvětloval tati!" Uzavřel jsem náš rozhovor. 

Byl to jeden z posledních tvrdých vánočních dárků, které jsem jako dítko od svých rodičů dostal. Co já se jich jen naotravoval, aby mi zakoupili sovětskou stavebnici "Junyj chimik." Byla to taková velká papírová bedna, ve které bylo kompletní zařízení malé laboratoře, včetně základních chemikálií a velmi podrobných návrhů jak s nimi experimentovat.

Já teda ve svých dvanácti letech rozhodně nebyl fanda do chemie, ale chtěl jsem si prostě jen vyrobit nějakou tu parádní petardu na večerní pobyt před činžákem. Dneska by se pravděpodobně EU zvencla, kdyby byla podobná stavebnice pořád v distribuci.

Matně si vzpomínám, že tam byla i flaška kyseliny chlorovodíkové, krystaly síry, nějaký hořčík, který hořel krásným jasným plamenem a spolehlivě popálil smalt na mámině sporáku značky Mora. A daly ze z toho vyrábět dýmovnice, leptat různé zajímavé věci kyselinou. Vařit v křivulích nad kahanem fantastické sloučeniny, které smrděly po celém činžáku a vůbec se s touto sovětskou hrou dalo užít spousta legrace.

Vždyť, díky čemu myslíte, že jsme my Češi tak zdatní výrobci drog a alkoholu všeho druhu? Prostě co se v mládí naučíš, ve stáří  jako když najdeš.

Tuhle hru proklínali rodiče v celém východním bloku. Dodržovat návody byla totiž přízemní nuda. Socialistický pionýr přece musel jít dál ! Vyzkoušet nepoznané, zkusit zakázané, experimentovat a riskovat. 

U nás se to tedy odbylo pouze dírou v koberci (kyselina je sviňa) propáleným smaltem na sporáku, hořící deskou psacího stolu a ztrátou dobrých vztahu se sousedy. Ovšem leckde zvídavý pionýr vyrobil ve studijním zápalu třeba  alkohol, po kterém již nikdo neprohlédl, vysoce explozivní materiál s nímž narušil nejeden lampiónový průvod, případně bojový plyn se kterým usmrtil domácí mazlíčky v celém panelákovém vchodu.

Vzpomínáte, jak se těmi šachtami v umakartových koupelnách všechno pěkně táhlo a rozléhalo v celým paneláku. Jardova zácpa z přízemí, vždy spolehlivě zkazila den i paní Simoně z osmičky.

Nicméně i dobrodružství chemie mne přestala časem bavit. Vánoční dárky se změnily na nudnou periodickou dodávku šatstva a čtiva a krabice s "Juným chimikem" byla v našem pokojíku zaparkována pod peřináčem a zaskládána nějakými dalšími nepotřebnými hrami.

Nicméně přece ještě posloužila. V raném věku třinácti let se mi podařilo získat od spolužačky, která je z čiré náklonnosti ke mně uloupila svému otci, několik  kvalitních erotických časopisů. Věda, že táta by mně je pravděpodobně s pár fackami zabavil, uschoval jsem je právě do nepoužívané chemické stavebnice. Moje první erotické zážitky jsou tedy neodmyslitelně spojeny s vůni kyseliny chlorovodíkové, která nepatrně unikala z lahvičky  do krabice.

Nejoblíbenějším kusem v mé chlapácké sbírce byl kalendář "OUI."

Co jenom jsme se spolu s kamarády nad ním  nafilozofovali, jestli jsou lepší když je holky mají větší, nebo pevnější, nebo špičatější, nebo pihovatá, jablka, nebo hrušky?

Pak jsme také samozřejmě hodiny dokázali důležitě  filozofovat o kvalitě ženského rouna!

 Aha, zde bude nutná vysvětlivka pro mladší čtenáře. Milí, mladí přátelé, ženy v pozdní polovině minulého století se neholily všude tam, kde dnes. A my socialističtí pionýři jsme byli přesvědčeni, že nejenom, že to tak má být, ale že je to dokonce, zatraceně sexy. Podivné, ale dodneška nám to přesvědčení, až na výjimky, nevydrželo.

Nicméně nafocená erotika i mne přestala zajímat a nahradili ji živé kusy a "Junyj chimik" i se svým třaskavým obsahem zaprášen stárl pod peřináčem a holky z "OUI" stále více voněly po kyselině chlorovodíkové.

Až do jednoho dne v roce 1986, kdy mého tátu schvátila chřipka. Asi dva dny poctivě ležel a třetí den už znuděně bloumal po celém bytě, juniorský pokoj nevyjímaje. Samozřejmě, že se podíval i do "Juného chimika."

Kupodivu ho nepotěšilo, jaký je jeho šestnáctiletý syn protřelý mazák a střihoun a jakou má krásnou erotickou sbírku a tak na mne po návratu ze školy výchovně udeřil.

Přiznám se, byl jsem zmaten. Táta mi připadal, že v mém životě vynechal poslední tři roky. Mně už přece bylo celých šestnáct a tahle magická zákoutí ženského těla jsem už občas snažil obdivovat i naživo a tak jsem jen světácky odvětil, ať nedělá z trochy nevinné zábavy v nudném chlapeckém dospívání takovou vědu!

"Ostatně ty časáky vlastním už od třinácti let! Tak mi připadá trapné a poněkud mimo mísu, abych Ti ve svých šestnácti, jako takřka dospělý zdravý muž, kvalitně seznámen s rozmnožovacími praktikami rodu Homo Sapiens, něco teď trapně vysvětloval, nebo se dokonce obhajoval!"

To dá  přece rozum, že jsem nemohl svou sexuální přípravu ponechat pouze na učitelce přírodopisu soudružce Řezníčkové a tom trapnému dílku "Chlapče na slovíčko," co mi s mámou dali k patnáctinám. Navíc fotky těch figurantek navlečených do růžových teplákových trikotů v této knize mě málem připravily o dobrý vkus! 

A tak jsem tehdy dostal od táty svou poslední rodičovskou facku. A tím pálivým pleskancem a otiskem své mužné dlaně na mé tváři, mě můj táta definitivně vypravil do dospělosti.

"Díky tati, nikdy na ten okamžik nezapomenu!"