Miláčku prosím Tě, nemusím letos k moři???

To vybírání dovolené mi přijde jako sex bez vyvrcholení. Celej se rozněžníte pro ten romantický výhled, pro zahrádku na grilování, pro starobylé centrum a modrou hladinu. Manželka úplně taje a vypadá to dokonce na teplou večeři...

Prázdniny se blíží a mně zase docházejí výmluvy. Musí se vybrat nějaká dovolená. Mě to ale strašně nebaví, to vybírání dovolených. Stejně už je všechno vyprodané. Zbyly pouze pokoje s výhledem na popelnice pět kilometrů od vodní hladiny, zato nedaleko silnice, kde Vás v šest ráno budí popeláři a do půlnoci troubení horkokrevných domorodců na zmatené turisty, co si dali třikrát Sex on the Beach a teď se jim motají kedlubny a nožičky.

A tak mi to připadá to vybírání dovolené jako sex bez vyvrcholení. Celej se rozněžníte pro ten romantický výhled, pro tu zahrádku na grilování, pro to starobylé centrum a modrou hladinu. Manželka úplně taje a vypadá to dokonce na teplou večeři. Dcery na facebooku sdílejí fotky z fantastické cool, trendy destinace, kam se "určitě" pojede a já se snažím neudávit tou cenou, co na mě vypadla z monitoru.

Dobře teda, nakonec to sežvýknu, skleník na kaktusy zase nebude, terasu stluču opět provizorně ze starých palet a mobil mám ještě dobrej a tak se začnu taky těšit. Stejně tam musím, tak proč si to ještě otravovat a pak udělám ten poslední krok a samozřejmě je to obsazeno, těmi šťastnějšími z nás, co mají 30 dnů dovolené, kdy chtějí  a pravidelný plat a tak si to v klidu objednají v únoru.

Jednou to dám, dvakrát stěží a potřetí už jsem nasranej. A manželka taky, protože se to mělo objednat v zimě a dcery taky, protože už to napsaly na Facebook a ve mně se zapíná ten ochranný chlapský reflex a naštvu se a prohlásím, že se nejde nikam.

Ostatně, komu se zase chce někam dvanáct hodin řídit, poslouchat, jak se děcka vzadu pošťuchují, hádat se s manželkou, že ten benzín se měl natankovat na minulé benzínce, usrkávat přeslazenou colu na smradlavém parkovišti a snažit se nesednout na tu bakteriální nechutnost ve tvaru záchodového prkýnka na odpočivadle.

Všude je vedro, asfalt smrdí, benzín smrdí, lidi smrdí, moře je strašně daleko a kdoví jestli to není jen chiméra a zatímco všichni chrápou, já řídím a křečovitě svírám ten zatracenej, rozpálenej volant. Jsem ochraptělý od puštěné klimatizace a očima hypnotizuji ten pitomý maďarský traktor, co si to čtyřicítkou šine přede mnou už půl hodiny.

Ještě pět minut a prásknu to do nějaké hrušky, co lemují tuhle idiotskou maďarskou objížďku.

A Kristepane, když si představím jak tam zase bude vedro, a když si sundám na pláži to svoje obrovské XXL tričko a vypatlám na sebe půlku opalovacího krému za tři stovky a konečně se natáhnu, abych si přečetl kousek knížky, ozve se : "Tati, tady je blbý slunko, přestěhujme sejinam. Tatí, dej nám na na zmrzlinu. Davide, kam půjdeme na oběd. Davide, ty jsi nevzal pití, Tatí, dej nám na sendvič. Davide, večer bych chtěla jít na ten kulturní večer (Ježišikriste zase bude Sladka mala Marijána!)

A přitom............. já chtěl jen jít na chvíli do lesa. Zajít ke studánce pod Cimburkem, napít se z hrnku s vlčími máky. Na pařezu si dát ve stínu bukových lístků pivo a pozorovat jestřába na modré obloze. Lehnout si na chvíli do trávy a poslouchat, jak vrzají cvrčci a ptáci se hádají o housenku. Na Buchlově si sednout na nádvoří pod staré kaštany a lípy a prohlížet si kameny na hradní zdi a holky v letních šatech, co čekají na prohlídku. A zaplavat si na rybníčku Na čtverci brzo ráno, když tam nikdo není a nemusím mít plavky.

Mně prostě stačí ke štěstí modré nebe, stromy, staré kamení, čistá studená voda, tatranka s pivem v batohu a dobrý boty. Jsem prostě málo cool.