Málem jsem byl slavný. Kravaťaci vs. montérkáči.

Tak s úsměvem Roberta Redforda přisednu a objednám si zelí s vrabcem a s pěti knedlama . Prostě, když jste v montérkách musíte jíst jako montérkáč. 

 "Tati a ty jsi vlastně montérkáč, nebo kravaťák? Zeptala se mě jednoho rána dcera.

Já tady čtu na internetu, že montérkáči a kravaťáci jsou dvě nesmiřitelné poloviny třídního boje a mají prý svá hájemství, útočiště a krmelce.

"Kristepane, co to čteš?" Nakoukl jsem dceři přes rameno.

Z monitoru na mě řval titulek :

 "Montérkáč, nebo kravaťák? S kým láska víc chutná!" "Proboha, to máš nějaký elektronický magazín pro zlatokopky, nebo co?" Zeptal jsem se zaraženě.

 "To je pro holky tati. Tak jsi montérkáč, nebo kravaťák, nebo už ses rozhodl, že budeš jenom bloger a na práci se vykašleš, jak včera nadávala máma?"

"Tati, ale kdybys byl opravdu dobrý bloger, tak nemusíš být ani montérkáč ani kravaťák. Seděl bys doma v pyžamu a pantoflích u PC a jen inkasoval prachy." Dodala

 "Jo, jo kdyby jsou chyby, to bysme umřeli hlady."  Zabručel jsem a odešel do rachoty.

 Já vlastně teda nevím co jsem? Někdy bývám kravaťák a někdy montérkáč. Přecházím z jedné kategorie do druhé zcela přirozeně. Vždycky se ale musím včas přepnout do odpovídajícího společenského módu.Pokud to totiž pomotáte a vlezete třeba ve špinavých montérkách do nějaké snobácké lepší restaurace, která začíná třeba jako "La" Riviera, nebo La Fragola a nebo má nějaký strašně cool anglický název, většinou na Vás pravidelné osazenstvo hledí obdobně, jak na černocha v únoru na skokanském můstku.

 Teď momentálně chodím do práce v montérkách s laclem.  Přiznávám, chodím v nich rád. Zákazníci to většinou berou, když vidí pana majitele v pracovním a tak v nich normálně prodávám i koupelny. Ty montérky mi totiž dávají punc "Starýho machra od fochu!"

Dneska si takhle jedu v těch ušmudlaných lacláčích na oběd a měl bych jít do nějaké čtyřkové montérkové hospody, ale nějak mi to nedocvaklo a navíc jsem měl  zrovna chuť na zelí s bramborovým knedlíkem, co dneska servírovali v té pěkné restauraci u kulturáku v centru a tak půjdu klidně mezi kravaťáky, žádná křeč!

Snad to kluci a holky pro jednou přežijí. Snad jim tam ty plyšové potahy na židličkách nezašpiním stavebním prachem. Samozřejmě, kulturně nastříkám celé tělo půlkou Old Spice, aby dámy neomdlévaly a taky opráším kolena a sundám rukavice.

Vejdu do hospody, všude narváno, všechny stoly obsazeny, tak se bezradně rozhlížím po hospodě, čí stůl bych těmi montérkami zneuctil a v tom se znenadání zprava za mnou ozve lahodný tenor :

"Mistře, pojďte k nám, přisedněte si prosím."

Sakra. Tak prej "Mistře," jo? Že bych jako byl fakt už slavnej? Nafoukl jsem se, jak močovej měchýř po patnácti Plzních. Zřejmě nějaký čtenář z Idnesu, který zaregistroval mojí letošní úžasnou vydřenou bramborovou medaili v "Blogerovi."

No na bednu to zase nebylo, ale pomalu se blížím. I když, jak se znám, pravděpodobně skončím dřív v bedně než na bedně. Já se totiž naposledy umístil před čtyřiceti lety na základce v přírodopisné olympiádě a to jsem byl následně diskvalifikován, protože jsem zfixloval pokusy s Pavíma očkama. Někdo tomu říká příběh lůzra, já tomu říkám "Můj život."

Asi to bude nějaký můj skalní fanoušek a čtenář, co si úřední korespondenci na Okresní správě sociálního zabezpečení zpestřuje těmi mými veselými zápisky ze života, napadlo mě domýšlivě.

A tak se zářivým úsměvem začínajícího Roberta Redforda(Sakra to by Větva hleděl) nafouknutej jak zelený princ žabák, "Velký mistr" přisedl a objednal si zelí s moravským vrabcem a s pěti knedlama a nealko pivo. 

Prostě, když jste v montérkách, musíte jíst taky jako montérkáč. Nebo už jste někdy snad viděli montérkáče, aby se ďoubal v salátku s naklíčenými semínky a bezlepkovými krutóny? 

Distinguovaný pán v obleku opět navázal na rozhovor:

" Mistře, že jsem tak smělý, neděláte čistě náhodou do koupelen?"

Aha.....jo.... splasknu. Takže veliká blogerská sláva se nekoná, trochu mi spadl hřebínek, ale zřejmě je to aspoň někdo, kdo zná dobře moji firmu. Tak co už, no? Když už teda nebudu ta hvězda show byznysu, tak aspoň teda úspěšný super-podnikatel!!! To je taky dobrý.

"Ano samozřejmě dělám- Koupelny Vlk." Odpovím hrdě.

"Aha, ehm, jak jste to říkal? "PLK..... KLK? Tak to neznám, ale "Mistře," já intenzivně hledám někoho, kdo by nám odborně na záchodě prošťouchl instalatérským pérem odpad. Nezhostil byste se toho mistře ??"

Usadil mě definitivně ten dobrý muž v obleku a tak nějak bylo najenou po slávě. "Plop" a nikde nic.

Ach jo, bude to ještě dlouhá cesta, než stanu opravdu na vrcholu ...................

A těch sraček, co ještě budu muset prošťouchnout!