Když ti dobře poradí tvůj Guru.

Mám známého, který je ezoterický Guru.

V sobotu odpoledne jsem vláčel do svého obchodu nějaké bedny a nějaké bedny zase z obchodu do auta, když v tom se za mými zády zjevil Guru Vlastimil.

Z těch korálků, co měl na zápěstí a kolem krku, by šikovný kutil zhotovil novou oponu Národního divadla. Vlastík, jak mu říkám, protože ho znám ještě z běžného pozemského života kdy měl dvě hospody a bar „Nonstopáč,“ pročísl prsty své předlouhé, stále blond a kudrnaté vlasy, dal mi palec levé ruky na čelo a prohlásil:

„Tvoje Aura září velmi slabě bratře, potřeboval bys nějaká duchovní cvičení.“

„Ahoj Vlastíku.“ Rozesmál jsem se.

„Promiň, ale ze mě stejně žádné prachy nevytáhneš, pustíš mě prosím tě, musím do auta naházet ještě krabice od ryb.“

„Máš se vůbec Davide rád?“ Prohlásil Guru Vlastimil s palcem stále na mém čele.

„No mám. Mám přeci jenom sám sebe, Vlastíku.“

„Tvoje vnitřní aura skomírá, a................“ Zavřel oči Vlastík a usilovně mě zřejmě pomocí toho palce na mém čele analyzoval a skenoval.

Začínal jsem se o něj bát, na spáncích mu vystoupily žíly, trochu se třásl a v obličeji zrudl.

„Ach ............“ Opadl ode mne Vlastík, jako by se popálil a schoulil se do sebe.

„To není hezké, co jsem viděl. Příliš mnoho šťáv přichází a příliš málo šťáv odchází. Kdy jsi měl naposledy plnohodnotný sex?“ Kdybys potřeboval, mám mezi přívrženkyněmi několik starších ochotných následovnic, které vždy vyhoví. A vezmi s sebou i manželku, předám jí svůj nespoutaný, mohutný, životodárný proud vesmírné energie.“

Zadíval se na mě zkoumavě?

„Hele Vlastíku, nech si svůj proud pro svoje následovnice.“ Usmál jsem se.

„Davide ty se mi nelíbíš, stoupni si alespoň každý den nahý před zrcadlo a deset minut si opakuj: Mám se rád, jsem krásný a milovaný, jsem mocný a plný vesmírné energie! Můj mužný falický proud je mohutný a životodárný“

Otočil se na patě, pohodil plavou hřívou a byl pryč. Chvilku jsem tam stál a přemýšlel, jestli se to vůbec stalo?

„Viděla jsi taky Vlastíka?“ Zeptal jsem se ženy, která vykoukla z našeho Gruntu, proč to vázne s těmi krabicemi od ryb. Vlaďka jen zamyšleně zavrtěla hlavou.

Dnes ráno jsem se vzbudil brzo a s mizernou náladou. Blbě jsem spal a v kamrlíku v Olomouci kde přespávám přes týden už začíná být pěkná kosa. Odhaduju to tak na 13-14 stupňů.

Svlékl jsem se do naha, abych se chladem trochu probral a odkráčel jsem, jak mě Pánbůh stvořil, vyčůrat.

„Hergot.“ Zahleděl jsem se na toho starýho nahatýho chlapa, umývaje si ruce, do zrcadla.

„Hergot, jak to ten Guru Vlastimil říkal???“

„ Mám se rád, jsem krásný a milovaný, jsem mocný a plný vesmírné energie! Mám se rád, jsem krásný a milovaný, jsem mocný a plný vesmírné energie!“ Předříkával jsem si Vlastíkovu mantru a nedůvěřivě hleděl na toho škaredýho, starýho tlustýho Trolla v zrcadle.

„Ale to není celý, ještě tam bylo něco s proudem.“ Podrbal jsem se rozpačitě na prořídlé lebce.

„Něco jako- Můj mužný proud je mohutný a něco s penisem...“ A jak jsem tak stál v pět ráno, nahý před tím zrcadlem, sklouzl jsem zrakem tam dolů, kde se krčil v těch krutých třinácti stupních můj nebohý scvrklý pindík po třech dětech a vůbec nepřipomínal Vlastíkův „Mužný falický, proud, mohutný a životodárný,“ ale spíše nějaké malé chladem scvkrlé, vyděšené chlupaté zvířátko a začal jsem se v tom zasmušilém ráně na hajzlíku za kamrlíkem nezřízeně chechtat.

„Vlastíku.... skvělé duchovní cvičení, fakt díky............ máš u mě pekáč makových buchet.“