Kdy konečně skončí to vedro?

Po zádech mi stéká pot a mám pocit, že smrdím jak obrovská šrůtka Zajíčkova bůčku, anebo jak psí deka vytažená z boudy.

Stojím za kasou v mím farmářském obchodě Grunt v Olomouci .

Klimatizace valí naplno a přesto je v krámě asi 30 stupňů. V podstatě nonstop. Moucha mátožně leze přes pult ani se nesnaží přidat, možná, že čeká na milosrdnou smrt z mojí rozevřené dlaně.

Po zádech mi stéká pot a mám pocit, že smrdím jak obrovská šrůtka Zajičkova bůčku. Už jsem na sebe od rána vyšplíchal asi půlku Huga Bosse, ale na tohle počasí je krátkej i Hugo. Přemýšlím jak mi vlastně fyzicky je. V hlavě mám zřejmě už smažený mozeček, na hlavě přilepenou nějakou podivnou splihlou a mastnou plsť, triko se už dávno stalo součástí mého těla. Je mi vedro naprosto všude. I uši mám prosoleny solí jak plátek šunky.

Proklínám tátu, že mám po něm chlupatý nohy a bosými chodidly se snažím na dlaždičkách najít nějaký bod, který má míň než 30stupnů. Ještě to bude trvat chvilku a budu moci v klidu odlomit uschlý šourek a použít ho jako chrastící Rumba-kouli. V tom se otevřou dveře a vchází ONA.

Ano.......... konečně dnes do mého obchodu zabloudila nějaká zákaznice. Zkušeně se rozhlédne po krámě a míří někam dozadu. Poté co promačká v prstech asi 40 různých cibulí, donese tu jednu vítěznou ke kase.

„A co dál prosím?“ Zeptám se v naději, že nákup bude pokračovat.

„No nic, to je všechno a ještě si na to vezmu sáček.“ A natáhne se k polici s chlebem a vezme si na tu jednu cibuli ten nejdražší papírový sáček za korunu třicet.

Povzdechnu si, tiše zvážím cibuli a................

„Čtyři koruny třicet prosím.“

„Platím kartou!“ Prohlásí paní.

„No ............. ale já mám platbu kartou od............“ Zaprotestuji chabě.

Podívá se na mě tak hnusně, že jen rezignovaně mávnu rukou a přehodím platbu na bezhotovost.

„PÍP“ podařilo se .

„Nashle a jen tak mezi námi.......... dneska vůbec nejste zábavný!“ Rozloučí se zákaznice a zmizí někam do toho vedra.

Stojím rezignovaně shrbený nad pultem a přehřátou hlavou mi jedou čísla .

Cibule koupena z farmy za tři koruny, prodána za čtyři koruny třicet. Sáček mě stál korunu třicet, poplatek za platbu kartou stál korunu. Suma sumárum jsem prodělal na té cibuli přesně korunu, pokud teda nepočítám nájem, elektřinu a mzdu pro prodavače.

Hlasitě si povzdechnu, smažený mozek mi přeskočí, já strhávám ze sebe triko, do ruky beru Rumba-šourek a v rytmu písně:

„Já chci žít Nonstop,“ která mi bůh ví proč najednou z ní v hlavě, odtančím utopit se před Grunt v Neptunově kašně.

A doufám, že mě přísný Neptun potrestá a za trest zapíchne těma vidlema.

Ve vykachlíčkované márnici musí být teď tak nádherný chládek!!!