Jsem uprchlík!

Situace v EU se prudce vyostřuje a s blížící se zimou se bude ještě zhoršovat. Uprchlíci využívají stávajícího počasí, aby dorazili k vysněnému cíli. Co se ale stane, až udeří první mrazy? A hlavně nezasáhne EU konečně a razantně?

Už jsem tam nemohl být. Cítil jsem se tak nesvobodný. Můj život se nemohl rozvíjet dle mých představ. O všechny peníze, které jsem kdy vydělal, mne připravili. Můj majetek za celý můj život nestojí za nic. Dnes patří celý někomu jinému. Rozhodl jsem se, že musím odejít, uprchnout na nějaké jiné místo, kde si mne budou Vážit, kde bude pro mě život jednodušší, kde budu moci svobodně dýchat.

A tak jsem se stal uprchlíkem. Odešel jsem v temné noci. Vzal si sebou jen to nejnutnější. Vyzbrojen kontakty přátel po celém světě, kdybych sešel z cesty, nebo potřeboval naléhavě nutnou pomoc. Plížím se tmavou nocí. Na ztichlém nebi září jasné hvězdy. Studené hvězdy, kterým jsou tak lhostejné naše ubohé a nehodné osudy.

Mám žízeň, hlad, bojím se, že mne odhalí policie a násilím vrátí do místa odkud jsem vyšel. Cestou potkávám jiné, podobné, tiché, schoulené, tmavé postavy. Do tmy svítí jen jejich žadostivé oči a bělostné zuby. Strhané unavené tváře dávají tušit ,že jsou to lidé s podobným osudem jako já. Štvanci.

U sebe jen to nejnutnější, mobil, zbytek peněz, které jim zatím ještě nikdo nesebral, mnohdy bez dokladů a bez majetku. Stejně jako já jsou hnání hladem, žízní, touhou. Většinou jsou to osamělí muži.

Žen je jen málo a dětí naprosté minimum. Jak se potkáváme na cestě nocí stravuje nás strach. Neodhalí nás? Nechytí? Nebude nás už moc? Najdeme pro sebe ještě místo, nebo bude už v cíli plno a naše cesta se promění v bezcílné toulání po všech zapovězených místech světa, která jsou jen pro vyvolené. Pro ty narozené na správném místě, nebo pro ty, kteří jen vyrazili dříve než my.

Jsem uprchlík, plížím se kolem rozsvícených oken spořádaných občanů, kteří sedí u svých večeří a nadávají na všechny mně podobné. Nenávidí, nás proklínají nás, bojí se nás. Vzduch je plný napětí. Stačí aby proskočila nepatrná jiskra a někteří z nás už nedojdou.

Jsem uprchlík. Je pátek večer a já prchám od té mojí „baby a děcek" našim maloměstem do hospody Na Rudém na pár vychlazených piv.