Ještěže nemám vši.

Aby si tak ještě někdo myslel, že ve svých skoro padesáti machruju s účesem na máničku a poslouchám Plastiky. I tak mi občas nadávají do Havloidů. 

Vsadím se, že existuje přímá úměra, že čím je kadeřnice větší "Fifina," a mondénní kráska, tím blbějc Vás ostříhá.

Včera ráno jsem vlítl do jednoho malého kadeřnictví, aby mi tam jako upravili háro.  Zdálo se mi , že se mi ofina nějak nebezpečně přibližuje k obočí a na to my muži, co máme normálně čelo do půlky hlavy, nejsme zvyklí. A taky to vypadalo, že vzadu se mi to, po třiceti letech, zase dotkne ramen. Jakože bych byl zase na Jágra???

Aby si tak ještě někdo myslel, že ve svých skoro padesáti machruji s účesem na máničku a poslouchám Plastiky. I tak mi občas nadávají do Havloidů. To bych pak taky v kšeftě nic neprodal. Všichni Ti i mnohem mladší plešouni, co ke mně chodí, by se naštvali, jen by viděli moji hustou hřívu a odtáhli svoje ženy pryč.

V tomhle kadeřnictví se kadeřnice střídají podle nějakého divného klíče, takže nevíte na koho narazíte. Jednou je to to slečna "Hopsanda," podruhé mondénní kráska s až nepřirozeným důlkem na bradě a potřetí zase ohnivá zrzka Kamila, která Vás při stříhání lehce masíruje svým velkým, dmoucím se poprsím. Kupodivu za tu ňadernou masáž si nic neúčtuje a je zdaleka ze všech zdejších kadeřnic ta nejpříjemnější.

Hopsanda pak zase u stříhání nestojí vedle Vás ,ale rajtuje kolem Vás na takové kožené židličce na kolečkách. To jste v životě neviděli, kolečka skřípou v krkolomných osmičkách a vývrtkách, kožený sedák vzdychá a funí pod tou divoce poskakující zadnicí a Hopsanda kolem Vás poskakuje jak čamrda. Na dlažbě zůstávají čáry od miniaturních pneumatik z koleček, jak v depu formule jedna.

Bohužel na mě dneska ráno vyšla "Krasava" s důlkem na bradě.

Nasraná byla hned po ránu jako parní lokomotiva. Umělé nehty jak šavle se výhružně míhaly na slunci, vyfintěná byla jak na "Diskošku" s hostujícím Justinem Biebrem a důlek na bradě zůstal výhružně vytrčen dopředu, po celou dobu postřihu mé nebohé hlavy.

Za pět minut mě odflákla tak, že to vypadalo, jako kdyby mě stříhalo prase kopejtkama. Říkám jí:

" Slečno kotlety prosím pryč!" Fyfina uchvátila do drápů strojek a zaholila mně brázdu hlubokou až na lebku, tak centimetr nad uchem do půlky hlavy.V brázdě mně takřka prosvítala bělostná kost 

Vytřeštěně jsem na sebe zíral do zrcadla! Vypadal jsem, jako kdyby mě někdo ojel podle pánve Wok benzínovou motorovou kosou, anebo se nějaký šílený střihoruký Edward inspiroval v Startreku. Prostě mistr Spock hadra!

Celou dobu se kadeřnice tvářila tak otráveně a znechuceně, jako kdybych měl vši a blechy. Však taky na zrcadle je odjakživa přilepená výhružná cedulka následujícího znění:

"POKUD BUDOU NA HLAVĚ ZJIŠTĚNY VŠI, JE POVINEN MAJITEL HLAVY NEODKLADNĚ UHRADIT DERATIZACI KADEŘNICKÉHO NÁŘADÍ V HODNOTĚ 500 KČ. OKAMŽITĚ A BEZ ŘEČÍ!"

Slečna mne stříhala takřka celých pět minut a stálo to sto pět korun. Já sice chápu, že by madam chtěla stříhat jen prvoligové fotbalisty a Vojtu Dyka, ale jsem slušný platící zákazník, tak si snad za těch sto pět zasloužím vlídné zacházení ne?

Reklamoval jsem tedy ty moskvičovské blatníky kolem uší. Rozezlená kadeřnice mi rozzuřeně strojkem vybrousila boky hlavy takřka dohola, ometla ze mě zbytky vlasů a vydala se dopít ranní kafe. Víc času už se se mnou nehodlala otravovat.

Ještě chvíli jsem na sebe vyděšeně zíral do zrcadla, toho chlapa jsem fakt nepoznával.

Zaplatil jsem tedy přesně sto pět korun, protože za tuhle ranní horkou chvilku nemůže dát dýško ani takový dobrák jako já a odjel rychle pryč.

V práci jsem se pak půl hodiny opravoval  tupými kancelářskými nůžkami na toaletě u zrcadla. Moje oválná ostříhaná hlava totiž, před mým opravným zásahem, vizuálně připomínala obří penis, lemovaný zámeckými  schody na Pražský hrad.

Naštěstí doma nikdo můj nový střih nekomentoval. Kdo by si mě taky všímal?? Fotra- prudiče??

Ráno druhého dne dávám dvě stovky a otcovské ponaučení mladší dceři, která jela s příměstským táborem na výlet na Macochu a moudře hovořím:
"Miláčku, prosím Tě dávej tam na sebe pozor a nespadni do té díry. A kdyby jste jeli na těch lodičkách v podzemí, tak se neutop a hlavně žádné pusinkování s chlapci někde za stromem!"

Odpovědí mi bylo jen pohoršeně zvednuté obočí a tlumený povzdech, jak jsem absolutně nemožný.

" No co ?" Pokračoval jsem srdnatě.

"Na pusinkování si musíš najít tak báječného chlapa, jako má Tvoje maminka." Dodal jsem statečně a tázavě jsem se s dcerou podíval na manželku, očekávaje její vehementní přikyvování.

Manželka pootevřela ústa, oči jí přeletovaly od dcery na mě a ode mě na dceru a nastalo trapné ticho...............

"Trapná chvilka tati co?"  Dodala dcera, popadla batoh s řízkem, mé dvě stovky a vyrazila na výlet.
"Ach jo," zase mě nikdo nepochválí, zase to budu muset udělat sám:

"Jsem prostě skvělej táta, báječný manžel a úžasný chlápek no........" A zase to trapný ticho.

V tom se dcera ve dveřích naposledy otočí a prohlásí:

"Tati, ale abys neřekl , že Tě nikdy nepochválím, jsi hezký ostříhaný. To je nějaký nový účes? Nějaký trend mezi staříky? Jenom pořád přemýšlím a nemůžu si uvědomit, co mi ta Tvoje hlava připomíná?" Zamyslela se a přemýšlivě se drbala na hlavě.

"No nic, fakt nevím, nemůžu si vzpomenout, tak ahoj. Já už musím!"  A zmizela do krásného rána.

A já tam vyděšeně stál, celý ztuhlý, krve by se ve mně ani kapky nedořezal.

Uf, tak to bylo o fous!