Jak vyhnat kunu a nedostat po čuni.

"Kus auta Vám sežrala kuna chlapi. Káble jsou v prdeli." Prohlásil bodře zkušený automechanik Oharek a utřel si ruce do špinavé hadry. 

"Tato, zas mám rozbité auto." Oznámil mi syn, když se přiřítil se zpožděním do práce na kole.

A tak jsem jeli zase odtahovat auto. Ani neškrtlo. Zkušený automechanik Oharek otevřel kapotu nahlídl nebohému Golfu do vnitřností a bodře utrousil:

"Kus auta Vám sežrala kuna chlapi. Káble jsou v prdeli." A otřel si ruce do do špinavého kusu hadry .

"Kolik??" Utrousil jsem mrazivě přes pysk.

"Tak vidím to tak.............. na čtyři a půl tisíce." Zamnul si mistr dlaně a třískl s kapotou.

Co naděláme??? Opravilo se, zaplatili jsme. 

"Co by tak na tu potvoru zabralo? Aby sa eště nevrátila??? " Rozumovali jsme se synem, protože to nebyl v jejich ulici první případ.

"Já jsem slyšel, že stačí kolem auta nasypat mletý pepř a radši aj trochu do motoru!" Prohlásil  jsem.

"Ale musí byt čerstvě mletý, aby měl intenzivní aroma!"

Syn tedy zajel do Tesca a zakoupil mlýnek na Kayenský pepř značky Kotány.

Musel to být bohovský pohled, když pobíhal s mlýnkem večer kolem auta a kořenil asfalt na parkovišti čerstvě namletým pepřem. Vzduchem se šířila štiplavá vůně a vesnické tetky postávaly v šatovkách na zápražích svých starých domků a ťukaly si na čelo.

"Tož súsedko, šak co tam ten šohaj dělá? Zbláznil sa ? Šak ten blboň koření auto. No že može auto vařit, to už sem slyšela, ale že by sa mělo ochucovat?"

Tři dny se kuna pepře bála, auto startovalo na první ťuk a syn jezdil do práce včas. Čtvrtý den přijde k autu a nic. Ani ťuk, takže další odtah. Zkušený automechanik Oharek si opět zamnul ruce a vyměnil sežrané kábly. Stálo to, jak jinak, čtyři a půl tisíce.

"Divaj sa!" zavolal mě k autu.

 "Tady tá potvora koštovala aj hadice." Ukazoval nadšené na ohlodaný konec gumy.

"Hergot!!!" zaúpěl jsem.

"Co to je za sviňu nenažranú? Musíme ju nejak odradit." a odešel jsem studovat internet. Však znáte to, "Profesor Gůgl" vám vždycky poradí.

"Kubo, tady čtu že sa má nechávat v autě nějaká hadra z psí boudy a taky sa má počurat přední kolo. Ta mrcha se bude bát toho samčího odéru."

Tak jsem posbírali po rodině psí pelechy, poslední hodinu v práci vypili každý litr a půl vody a pod rouškou noci jsme tajně počůrali na parkovišti obě přední kola.Tajně jsme procedúru opakovali pečlivě každý večer.

Aj tak nás tetičky viděly!!! A nenechaly si to pro sebe. Po celé dědině sa vykládá, že ten nový mladý, co si kúpil ten starý barák po Tománkovej, je pěkný zhýralec a ožrala a ten jeho tata néni o moc lepší!

Auto smrdělo psinou tak, že se v něm skoro nedalo sedět a pozinkované šrouby na litých kolech začaly nebezpečně korodovat. Přesto to vypadalo, že kuna už dá pokoj.

Uplynul týden, bylo krásné pondělí. Piju si takhle na terase ranní čaj a v tom zoufalý telefonát. Volá syn.

"Tato, nedojedu, káble zežrané, hadice zežrané, naprostý armagedon."

No nic zkušený automechanik Oharek si opět zamnul ruce a oprava vozu přišla tentokrát na kulantních sedm a půl tisíc. Seděl jsem tiše u počítače a trhal si zoufalstvím vlasy.

"Tato, lidské vlasy prý taky pomáhajú!!!  Vyskočil syn, když mě viděl.

"Má se z teho udělat balíček a pověsit to v motoru. Ale eště prý existuje jedna lepší varianta! Naprostá tutovka! Poradil mně to za litr zkušený automechanik Oharek. To prej žádná kuna nikdy nerozchodí."

Přestal jsem cupovat svou prořídlou lebku a tázavě s nadějí pohlédl na syna.

"Tato, absolutně nejlepší na odpuzení hladové kuny jsou prý pánské chlupy!!!!! Však víš ty intimní. To je prý na beton!!!!"

Hleděl jsem nechápavě na syna:

"Jakože???? Ty myslíš pánské chlupy z pánského přirození?" Zeptal jsem se udiveně.

Syn vážně a důležitě přikývl:

"Jo, to je totiž prej esence dravce agresora, šelmy dobyvatele, krutého samce a brutální síly a toho se bojí každá kuna!!! Když pověsíš do motoru sáček plný chlapských chlupů, tak se kuna neodváží k autu ani přiblížit." Dodal vážně.

"Tato, ale má to bohužel jeden háček, musí to byt zdravý a pořádný chlap a hlavně já žádné nemám!!! Však víš, my mladí už se všecí, celá generace dneska holíme." A s nadějí se na mě podíval.

Cítil jsem jak lehce rozpaky rudnu.

"Já taky nemám synku. Předevčírem jsem to zkrátil. No.........prostě nemám!" Odpověděl jsem smutně na jeho udivený pohled a proklínal ten diktát dnešní módy, který i nám starým blbcům radí. Zkracovat. zkracovat, zkracovat.

"Tak to bych do tebe neřekl tato. Já sem myslel, že si stará škola." Pokyvoval syn nevěřícně hlavou.

"Tož, víš synku jak sem kúpil v Lídlu ten holící strojek na psa a jak to strašně mizerně střihalo??Tož, na psa to nebylo, ale starý Vlk sa s tym dá  trochu zkultivovat. Tak já enom........prostě aby sa to enom tak zbytečně nevyhodilo!!!" Omlouval jsem se smutně a přemýšlel, kde teď vezmeme pytlík těch vzácných chlupů.

"A nemohl by ses tato zeptat nekoho z kamarádů? Přece mně neříkej, že všichni skoro-dědci se holí. někdo mět musí!!!! Anebo se zeptej chlapů v hospodě? Dyť nás ta potvora zruinuje!" Podíval se na mě tázavě.

Hrklo ve mně zděšením. Ta představa, že se vyptávám chlapů v hospodě, jestli by mně někdo nedaroval trochu toho tutového chlupatého, chlapského  odpuzovače na kuny, mě natolik vyděsila, že jsem se zpotil až tam, kde jsem měl mít ty chlupy.

"Ej, tož to radši zkúšat nebudu, to bych aj po čuni dostal!!! To radši zruším stavebko a kúpím klukovi garáž!!!"

A když si představím ty plkavé tetky, kdyby sa to dozvěděly, to by byla ostuda nadosmrti a počítám tak půlku z nich by smíchy trefil šlak a to si přece nemožu vzít na svědomí.

Přírodo, přírodo, zase si nad náma pro jednú zvítězila!