Jak moje žena zkrotila mé vášně.

Když mi bylo dvacet myslel, jsem si, že chlap, kterému bude za pár let padesát, je jen chodící mrtvola, která je zmítána jedinou touhou a tou je odchod do starobního důchodu. Dnes v čtyřiceti-pěti jsem ještě setsakramentsky živej!

Byl páteční večer, první pátek začínajících letních prázdnin. Tátové od rodin uvázaní celý týden na svých propocených židlích u ohmataných klávesnic, kde si v potu tváře dobývají svůj chléb , konečně shodili „Hodobóžové“ hadry. Maminy vytáhly kvalitní prádlo s vycpávkami, namalovaly si na všední hubu obličej číslo tři a společně s dětmi plnými adrenalinu,“Protože jéje, dneska prostě začínají prázdniny“, vyrazily na večerní pivko a grilované sousto do zahrádek výčepních zařízení celého žíznivého Česka.

Tak i já s partičkou svých přátel usedl jsem pod baldachýn z divokého vína v nejlepší hospodě v mém milovaném Starém Městě „Na Rudém“ v současnosti provozované legendárním, staroměstským hospodským, nestorem pivní zábavy a géniem pohostinství panem Richardem Piškytlem a jeho paní.

Zatímco děti řádily na trampolíně a maminky tiše  trnuly, aby to některé z nich poněkud nepřepálilo a neodlétlo přes plot na vedlejší pozemek, protože co si budeme povídat Redbull prý sice dává křídla, ale  žlutá sodovka „Kombajnérka“ to je teprve správný „Životabudič“, my živitelé rodin a pilíře české společnosti, samí poctiví příslušníci mizející střední třídy, jsme si, Babišovi navzdory, dávali jedno chlazené pivko za druhým. Uznejte, že dvanáctka prokládaná uzenými žebry a ultra nezdravými smaženými hospodskými brambůrkami, je kombinace hodná labužníka v nejlepších letech, který naštěstí ještě nezná teror vysokého cholesterolu.

Naše skupina s věkovým průměrem 45 let se skládala na dnešní poměry z poněkud nezvyklých individuí. Takřka všichni v řádném manželském svazku, jeden ředitel, dva zaměstnanci a několik malých podnikatelů a živnostníků. Světe div se, nikdo z nás není na sociálních dávkách a ani nemá žádnou exekuci. Tady by si tedy Bohouš Sobotka se svou vášní pro ztroskotance neškrtnul.

S prodlužujícím se večerem a počtem vypitých dvanáctek a vinných střiků došlo i na choulostivá manželská témata. Zjistil jsem, že coby aktivní, pravidelný konzument své manželky, jsem tak trochu s blížící se padesátkou exotem a výjimkou. Většina přátel se tvářila, že nejlepší zábavou po 20 letech manželství není sex, ale sledování seriálu Policie Modrava, anebo žehlení utěrek do kuchyně.

S jedenáctou hodinou jsme posbírali děti, uhradili útratu a odebrali se k domovům,  které máme asi 50 metrů od hospody. Kupodivu nikdo se po cestě neztratil a děti nás bezpečně rozdělily do domácností, kam patříme.

Štráduju si to s chotí a dvěma dcerami k našemu domku a v tom se přiřítí kamarád Norbert, že našel na keři před svým vchodem pověšené policejní pouta a tak mi je nese, “Že už prej budu vědět co s nimi“ Pomrkával tak usilovně, že si málem natrhl obočí. K mému údivu se jich zmocnila manželka, že už prý  opravdu bude vědět co s nimi.

„Wau“ tlak mi vylétl do závratných výšin. „To bude teda jízda.“ Děti jsem nahnal okamžitě do postelí s vysvětlením, že každodenní sprchování a čištění zubů mladému organismu na otužilosti nepřidá a zatímco manželka zmizela s tajemným úsměvem v ložnici já jsem vlítl do spodní koupelny, abych se důrazně zkulturnil. Uvědomil jsem si, že teď jde o všechno. Teď a tady, nebo nikdy a nikde. Dnes v noci zažiju gejzír vášně a orientálních hrátek!!

Vydrhl jsem své obrovské tělo mýdlem s jelenem a vydezinfikoval všechna ta tajemná zákoutí mužského těla. Posekal „Porost, křoví a lišejníky“ Zastřihl paznehty, naleštil kopejtka, vyčistil zbytek kdysi dokonalého chrupu, vypil na ex půl litru ústní vody a nahodil svůj švihácký froté župan. Sice jsem ho přes pupek nedopnul, ale co, správně klenuté mužské břicho je ten nejkrásnější sval. V oblaku parfému od Gucciho jsem pádil cca  po 40 minutách do ložnice. Schody jsem bral po třech, žádostiv té „Originální, nespoutané manželské erotiky.“

V ložnici ticho!!! Pouta nikde, erotické dusno se nedostavilo, jen na manželčině posteli oddychující hromádka zabalená do peřiny spící tvrdým spánkem spravedlivých. I přes to, že jsem si vědom, že probuzená žena je horší než medvědice Grizlyová, jsem do manželky opatrně šťouchl, jestli si snad nedala jen krátkou pauzičku? Vzteklé zavrčení zpod deky mne ujistilo, že dneska teda žádnou jízdu nezažiju. Zklamaně jsem se umrtvil bezesnou dřímotou.

Vrchol však přišel ráno. Seběhl jsem v špatném rozmaru v 7.00 dolů do kuchyně, protože chodím do práce i v sobotu dopoledne a zjistil jsem, že navíc budu ještě bez snídaně. Manželka použila pouta opravdu vynalézavě, zamkla s nimi dveře od ledničky a dveře od potravinové skříně, kde mám zašitou tajně čokoládku a cukrlata na nervy.

A pak že ta ženská nemá mé Vášně řádně pod kontrolou. Ach jo! 

Věnováno mým drahým přátelům Sisince, Norbertovi, Ivanovi, Ríšovi, Marcelce a Blance. Bez Vás by život nestál za nic.