Jak jsem při sexu myslel na ministra Babiše.

Některé sny jsou až příliš živé. A v některých snech se dokonce miluje hroch s žirafou na školení Sdružení českých účetních a daňových poradců. A pana Babiše je samozřejmě všude plno!

Někdy se mi zdají strašně živé sny. Mám to už od malička. Někdy se z nich budím hrůzou, někdy s úsměvem, někdy naštván na manželku a někdy s dobrým nápadem. Ten včerejší sen byl navíc včetně nezávazného sexu. A znejte, kde jinde si užije 120 kilový živnostník trochu toho lechtivého, nezávazného dobrodružství, než ve snu?

Začalo to tak, že mi skutečně do emailu přišla pozvánka od nějakého Sdružení českých účetních a daňových poradců na "Fantastické" školení o změnách v daňové problematice pro rok 2016. A v programu bylo napsáno: V prostorech luxusního hotelu Šohaj se ve večerních hodinách oddáme bujaré zábavě a v přátelské atmosféře porozprávíme o lechtivých novinkách a klípcích v oboru" To mě strašně pobavilo. Já si hned představil, jak  Ti suchaři z účtáren v rolácích s umělých vláken a tvídových sacích divoce paří na Michala Davida a řeší u toho drby, komu dal Finanční úřad větší flastr. Život je ale škodolibý a tak jsem se ve snu na tomto školení ocitl já sám:

Hotel Šohaj ležel v údolíčku moravských Beskyd a evidentně měl už největší slávu za sebou. Nebýt několika Mercedesů a BMW, evidentně patřících daňovým poradcům, a několika desítek ojetých fábií a Oktávek, evidentně patřícím účetním, nikdo by nepoznal, že školení se nekoná v roce 1988. Po ubytování v pokoji s tvrdou postelí a socialistickými oranžovými křesílky, jsem se zaregistroval a nastoupil do školící místnosti. Samozřejmě jsem zase přijel mezi posledními a tak na mne zbylo poslední místo u stolu v rohu. U stolu seděl šarmantní pán v saku od Armániho s asi 22 letou asistentkou, která asi loni skončila v Pobřežní hlídce a začala konečně dělat to co ji baví. Tedy podvojné účetnictví u inženýra Vrány. Jako třetí osoba se mi u stolu představila vysoká hubená tmavovláska s vlnitými hustými vlasy, navlečená do nemožných zelených úpletových šatů s pronikavýma tmavýma očima, za skly otřesných brýlí ala "Naďa Urbánková"

"Inženýrrrrka Marrrta Vostrrrá" představila se a rozdrtila mi klouby na pravé ruce.

"Teda Vy máte sílu," snažil jsem se vesele komentovat své zranění a nebrečet bolestí.

"Já jsem David Vlk živnostník" představil jsem se a srdnatě čelil rentgenovému pohledu ženy, která byla o půl hlavy vyšší než já. Koutkem oka jsem viděl, jak se inženýr Vrána a jeho Barbie baví.

V tom začal program.

"Dobrý den kolegové, sešli jsem se tady, abychom si objasnili záludnosti, ale i zábavné stránky novinek v podvojném účetnictví a také abychom se připravili na nástup Elektronické evidence tržeb. Na zahájení našeho školení si Vám dovolím naším projektorem pustit zdravici, kterou nám všem laskavě zaslal náš ministr financí." Zahájil školení lektor Ing. Tuhý.

Sálem to zašumělo, ženy se hrdě narovnaly a muži si poupravili kravaty. Dlouhé Martě se orosila skla dvou malých akvárií, která jí sloužila jako brýle.

"Cože sám Babiš nám poslal zdravici?" Vzdychla korpulentní účetní od vedlejšího stolu.

"Já ho dycinky volím" dodala ještě, než se v návalu emocí zřítila pod stůl. Zavrátil jsem oči, v tom jsem si všiml přísného pohledu ing.Vostré.

Spustil videoprojektor. Pan ministr seděl obrýlený, seriózní ve své kanceláři, na stole své pověstné poznámkové notesy a se srdečným úsměvem spustil:

"Drazí kolegové. Chcel by sem Vás pozdraviť na Vašom školení a popřát Vám hodně úspěchů ve Vašej práci. Ja som jeden z Vás.  Němohol jsem se už dívat, jak tady všecí kradnú, perú peníze a neplatí daně." Lidi v sále se začali po sobě divně dívat. Marta byla zcela zaujata. Zdravice pokračovala:

"Proto jsem musel jít do tej politiky. Šak mně bylo dobre v tom mojem Agrofertu, ale musel jsem do teho jít kvůli Vám. Je třeba zakrútit tym parazitom krkem. Nejhorší sú Ti živnostníci a malé firmy to sú Ti, co okrádají najvíc stát a.........................

Sál začal šumět. Obraz ministra financí financí najednou zmizel. Lektor Tuhý divoce pobíhal kolem počítače a zdravici ukončil.

"Ježišmarja kolegové já se Vám strašně omlouvám, to je omyl. My tady příští víkend máme školení pro pracovníky z finančních úřadů a to je zdravice určená jim!" Sálem se ozval zaražený smích.

"Nechápu čemu se smějí," kroutila Ing. Vostrá hlavou. V tom se na plátně objevil znovu pan Ministr.

"Tak už tentokrát ta správná zdravice," otřel si lektor čelo.

Ministr financí seděl za stole v pražské restauraci sice v saku, ale bez kravaty a bez brýlí. Usmál se a spustil: 

"Drazí kolegové. Chcel by sem Vás pozdraviť na Vašom školení a popřát Vám hodně úspěchů ve Vašej práci. Ja som jeden z Vás.  Němohol jsem se už dívat, jak tady všecí ty politici kradnú, perú peníze a Vy podnikatelé pak nemáte z čeho platit daně. Proto jsem musel jít do tej politiky. Šak mně bylo dobre v tom mojem Agrofertu, ale musel jsem do teho jít kvůli Vám. Je třeba zakrútit tým politickým parazitom krkem. Nejhorší sú Ti z ODS, ČSSD a ten Kalousek....................."

Ministr dohřímal a začalo školení. Měl jsem co dělat, abych trochu držel krok. Jelo se bez přestávky a účetní měli spoustu dotazů. Nakonec jsem se pod ošklivým pohledem Ing. Vostré a závistivým pohledem Ing. Vrány vytratil na toaletu. " Kolego hlavně nezapomeňte, že od 8.00 je po večeři bujará zábava s překvapením." Volal na mě lektor Tuhý.

"Účast povinná" flirtovně na mne hodila dlouhá Marta.

Přiznám se na školení jsem se už ten den nevrátil. I tak jsem začínal být v depresi a ještě tam další dvě hodiny poslouchat, co se na nás zase valí. Dal jsem si z minibaru dva frťany a hezky si zdříml. Na večeři jsem šel raději do "Pipigrilu", abych se nemusel dívat na Ing. Vostrou. Zdlábl jsem půlku grilovaného kuřete a spláchl to třemi pivky. Večer začal vypadat mnohem příjemněji. Poseděl jsem ještě chvilku u baru, porozprávěl s místní prostitutkou. Odmítl její nabídku na masáž šíje (Jsem přece slušně ženatej a navíc jsem ji podezíral, že už u toho baru taky sedí od osmdesáteho osmého) a pomalu jsem se hodlal vytratit do postele.

Z velkého sálu se ozývalo bujaré veselí. Účetní zrovna asi probírali klípky z oboru. K tanci a poslechu jim k tomu vyhrávalo elektronické "Duo Samohrajka" zaostřil jsem uši u lítaček do sálu,

"No to nedám, oni fakt hrají jugošský hit Sladka mala Marijána." Nevěřícně jsem šmíroval u dveří.

V tom se lítačky rozlítly, objevila se dlouhá paže s tmavými chloupky a rudě nalakovanými pařáty a za klopu od sáčka mě v táhla dovnitř. Ani nevím jak, k ocitl jsem se na ploché hrudí Ing.Vostré.

"A kde jste byl drahouši, tady jste na školení a po práci se musíme pobavit, musíte dodržovat harmonogram." Kroužil jsem v lepivé náruči kolem parketu a snažil jsem se nikomu nezlomit hnátu. Zatímco dlouhá Marta udělala krok, já jsem musel udělat tři. Cupital jsem kolem ní jako hroch kolem žirafy. Rázem jsem ovládli parket. Ještě, že jsem sledoval Stardance. Sledování Mistra Pavláska mi dalo opravdu hodně. Krok sum krok, krok sum krok, hlavně si nepočítat nahlas a nezapomenout na práci s boky. Kroutil jsem zadnicí do rytmu slaďáku zaklesnut do Martiny pánve . Svými chlupatými pažemi mne ovíjela jako liána, zářivě na mne hleděla přes skla brýlí a tmavý knírek se ji vášnivě dmul. Z jejího dechu jsem cítil několik Jacků Daniellsů.

"Jste úúúžasný tanečník Davide, rezerrrrvuji si Vás do konce večerrra." Šeptala mi spiklenecky Marta do ucha. Silně jsem se opotil hrůzou na spodní straně zad. Tušil jsem, že už nevyváznu! Tanec střídal tanec a abych to zvládl musel jsem jednotlivé serie prokládat Jackem jako Marta. 11.30 už jsme si tykali,v 11.45 se mne Marta pokusila asi po desáté políbit a ve 12.15 se mi přiznala, že je na školení na špionáži, protože je zaměstnána na Finančním úřadu Zlín jako zástupce vedoucího kontrolního oddělení. Málem jsem ukousl kus sklenice od asi pátého Jacka.

"Hohohó ." hurónsky se smála Marta. "Musím se přece podívat co zase na nás Ti hajzlíci chystají!!" Šeptala mi rozjařeně do ucha a její dlaň mi masírovala vnitřní stranu levého stehna. Rychle jsem si objednal dalšího Jacka.

V 01.30 mne Marta odvlekla na svůj pokoj. Můj dědeček mi jednou, když jsem mu coby puberťák pomáhal nelegálně pálit slivovicu, dal jednu důležitou životní radu:

"Davidku!:" pravil mírně oslivovicovaný dědeček. "Pamatuj si, že najvášnivější baby sú brýlaté hysterky s knírkem a chlupatýma rukama! Ale dom si takú chlapče nikdy netahaj!!!"

"Dědo, dědo obávám se , že to za chvilku zjistím na vlastní kožu." Přemýšlel jsem, jak bych co nejšetrněji zdrhl. Marta shodila černé šaty a mrskla se mnou do peřin. Hrůzou jsem vykoktal.

"Ale já su ženatý Martičko!" Marta přestala poskakovat na jedné noze a natáhla si znovu klahotky.

"Tak se můžeme potkat i jinde drahouši, můžu třeba přijít k Tobě na firmu na kontrolu, když Ti nejsem dost dobrá, ohrnovat nos nade mnou nikdo nebude!!!" Mračila se na mně Ing.Vostrá přes své brýle.

"Ne ne ne Ježiši, to jsem přece neřekl." Chabě jsem se bránil a s hrůzou jsem se  smířil s tím, že se budu muset obětovat. Za firmu, za rodinu, za zaměstnance, za kreativní účetnictví.

"No proto drahouši!" Zahrozila na mne Marta prstem a hupsla do lůžka.

No...... dal jsem to. Musel jsem si trochu pomoct tím, že jsem myslel na strašlivou výhružnou zdravici ministra financí, ale dal jsem to. Ležel jsem vyčerpán v lůžku a funěl jak lokomotiva, nahá Marta ležela jen ve svých výstředních brýlích na mé paži a kouřila dlouhou mentolovou cigaretu. Uklidňoval jsem se frťanem z  minibaru.

V tom mi Marta dýchla mentolový dým do obličeje a zašeptal mi do ucha.

"To bylo hezký drahouši, až dokouřím dáme si to ještě jednou....................................."

Domů jsem přijel v neděli na oběd. Sice mi v tom snu bylo nějaký divný, že jsem přijel do úplně jinýho staršího baráku, ale vešel jsem dovnitř a pozdravil.

"Ahoj ženské táta je doma." Nic, žádná odpověď, Vejdu do kuchyně a zmateně hledím. Jedna dcera je na tabletu, druhá přebíhá kolem mě nahoru. V obýváku stojí kolíbka s nějakým mrnětem a v kuchyni si jakýsi cizí chlap dělá míchaná vajíčka. Nikdo si mě ani nevšimne! Jdu do ložnice a na chodbě potkám manželku.

"Ahoj Vladi , co je to za cizí dům v kterém bydlíme a čí je to mimino? "

Žena se na mě tak divně podívá říká: "Davide, ale vždyť ty jsi už tři roky mrtvý!"

Krve by se ve mě nedořezal." A jakoooo ........ jak se mi to stalo?" Vyhrknu ze sebe.

Ona se na mě tak mírně podívá a říká:"" Trefil tě šlak na tom školení o daňové problematice, co jsi na něm byl!" 

"Uááááááá!!!" Křičím hrůzou.

"Já přece nejsem mrtvej!!!" V tom se mnou něco lomcuje a já vytřeštím, probuzen ze sna, oči do tmy. "Kristepane Davide co se Ti zdálo, strašně křičíš ze spaní." budí mě žena.

" Vždyť ty jsi celý zpocený, co to bylo za strašný sen? Divoce oddechuju na posteli než ze sebe konečně dostanu kloudnou větu:

" To nic Vladěnko, jen se mi zdálo o panu Babišovi"