A to buďte rád, že dopoledne nefrčí seriály. Kdyby jo, jste na místě mrtvej.

Tak to bylo "vo fous" .

Tož to si chuap? Nehaňbíš sa?

No, často to zažívám opačně. Když někde na služebce přibrzdím u večerky, třeba na nějakém "nejistém" místě, dám blikačky (na tu půlminutu,že...:o) a utíkám si přesně jen pro rohlík, paštiku a kolu a mám přesně spočítáno, kolik času mi to vezme (tu půlminutu).

Vejdu do krámu a v tom okamžiku se ke kase přede mnou došine dáma, která to pojala jako večerní společenskou událost a začne generovat potencionality: Co to máte tam v rohu za novej lančmít? Hodilo by se to k rejži? Tak já bych si jeden vzala, že mi tam skočíte? Děkuji, už jste tady, nebo radši dva... A ten starej bejval o pětikačku levnější. Díky, vy už jste přines i ten druhej, ale já si vemu rači jen jeden. Nebo počkejte, že bych místo toho zkusila ten perkelt? ...

Po deseti minutách odcházím orosený, vycukaný a bojím se nakouknout k autu s očekáváním botičky nebo nejméně nějakého uniformovaného uvítacího výběru.

Přesně tohle jsem kdysi zažíval před mnoha lety v naší vesnické pultové prodejničce. A když si představíte, že podobných lidí před Vámi bylo tak pět, tak to bylo tak na to vzít si na nákup dovolenou.

Upřímně, v bystřickém Makru jsem ale nikdy nic podobného co popisuje autor nezažil, to prostě musel mít smůlu.

To neumíš zavrčet a vycenit tesáky? To si Vlk?

Zabít malíkovou hranou by bylo milosrdné. Roztraht na kusy, by Vám patřilo.

Vašek

Jo, ženy ve frontě to drsný