Hepčíííí! Alergie na Vlka.

„Tak jak to budete chtít udělat“ Zeptala se kadeřnice, sotva jsem usedl do jejího otočného rozvrzaného křesla.

Zamyšleně jsem se na ni zahleděl do zrcadla a zaujala mě její vyzývavá póza s pánví zvláštně natočenou dopředu a hezkým úsměvem.

Stála tam jak nějaká modelka. Evidentně si mého potutelného pohledu všimla a tak si jen tak jakoby ledabyle prohrábla vlasy a pohodila hlavou.

Zřejmě to patřilo ke sváděcímu rituálu zákazníka, protože v tomhle řetězci kadeřnictví stříhají teda za ceny nikoliv nízké.

„No… boky vybrat strojkem vzadu taky a nahoře jen tak načechrat, stejně tam toho už moc nemám.“

„ A tady kolem té pleše asi taky jen opatrně?“ Prohrábla mi kadeřnice zbytek vlasů.

„Ano a pleš můžete decentně přeleštit, nějakým přípravkem na kůži.“ Zažertoval jsem.

„Co prosím? Myslíte jako leštidlem?“ Zeptala se kadeřnice v rozpacích.

„Jen hloupě žertuji, promiňte. Usmál jsem se na slečnu do zrcadla.

„Aha, vy jste jako šprýmař.“ Zahrozila na mě prstem, přenesla váhu z nohy na nohu a zapózovala zase na druhou stranu.

Pozoruhodná práce s pánví napadlo mě.

„A budete pane chtít taky masáž hlavy?“

„Masáž hlavy? A proč? Jaký to má účel.“

„No…… Za prvé vám to krásně prokrví pokožku a stimuluje vlasové folikuly, takže to podporuje růst vlasů. Za druhé je to fantastická relaxace a smyslový zážitek a za třetí, to stojí pouhých devadesát tři korun.“

„A víte, že takové dobré prokrvení je nenahraditelné a velmi příjemné?“ Mrkla na mě do zrcadla.

„Ne necháme to bez masáže děkuji. Ne že bych nechtěl zaplatit navíc devadesát tři korun, ale asi bych si připadal divně, kdybyste mě prokrvovala a kolem chodili všichni ti lidi a hleděli na mě, jak si trapně vrním pod vašimi hbitými prsty.“ Ukázal jsem na rušnou obchodní galerii, kde korzovaly davy zákazníků a hleděly dovnitř kadeřnictví obrovskými výlohami

„Jak chcete pane, ale budete litovat, mám velmi hbité prstíky.“

„ Takže mytí hlavy plus stříhání, bude to celkem čtyři sta třicet korun pane. Může být? Pokud ano, tak pojďte, umyju vám vlasy.“

Přešel jsem k mycím křeslům a schoulil se do té nedůstojné polohy vleže na zádech s hlavou vraženou do porcelánového límce a umyvadla.

Kadeřnice mi pustila do vlasů pečlivě namíchanou vodu tak akorát a….

„HEPČÍÍÍ!!!“ Kýchla si slečna bohatýrsky do předloktí.

„Promiňte.“ Hlesla tiše a dál mi šampónem mydlila hlavu

Vždycky si v téhle poloze připadám děsně. Tak nepřirozeně, zranitelně asi jak prase, když ho na zabijačce sypou kalafunou a drhnou zvonkem. Nebo jako když v předklonu u doktora čekáte na vyšetření prostaty. A navíc, kolem prosklených výloh chodí davy lidí a čumí na vás, jak tam ležíte jako nějaký mokrý nebožtík a kadeřnice se vám hrabe ve zbytcích vlasů.

Takže rychle osušit a s něčím hodně divným z vlasů na hlavě připomínajíce ruského klauna alkoholika z cirkusu MOCKBA zpátky na křeslo.

Kadeřnice je mi samozřejmě v patách. A pak už jen hučí fén a vrčí stříhací strojky a cvakají nůžky.

„HEPČÍÍÍ, HEPČÍÍÍ!!!“ Kýchne si hromově kadeřnice a málem mi ustřihne půlku ucha.

„Nejste alergická? Teď toho spoustu kvete?“ Zeptám se starostlivě.

Hledím do zrcadla na krásně vyšpulenou pánev a obrovský papírový kapesník, do kterého si slečna utírá nos.

„HEPČÍÍÍ.“ Kýchne slečna znovu.

„Já to nechápu, jo jsem alergická, ale jenom na zvířata a to jenom na kočky, ale jak sáhnu do těch vašich vlasů, tak mě začne svrbět nos a začnu kýchat.“ Kroutí hlavou a srdnatě dál pracuje strojkem na mé lebce.

„No hlavně mi prosím neustřihněte ucho!“

„No…. HEPČÍÍÍ!!! To bych teda nerada.“

„Renčo, mám pána raději dostříhat? Zeptala se kadeřnice kolegyně, právě se vrátivší z pauzy.

„No pojď to zkusit, mně fakt úplně tečou oči.“

A tak na mě začala pracovat, podle jmenovky, slečna Adéla. Mimochodem taky moc hezká pánev, zatímco slečna Renča si na chvíli sedla za pultík s pokladnou.

„No vidíš, přestala jsi kýchat.“ Utrousila po chvíli Adéla přes rameno.

„To je fakt divný, já jsem asi fakt alergická na pánovy vlasy. Ale přitom… já jsem doopravdy alergická jenom na kočky!!!“ Rozhodila Renča bezradně rukama.

„Nooo………Jestli to nebude ale tím….“ Zahleděla se na mě do zrcadla kadeřnice Adéla a současně mi elegantně sundala z krku ručník, jakože je už hotovo a dostříháno.

„Jestli to nebude náhodou tím…..“ Zahrozila na mě čtverácky prstem do zrcadla.

„“Že pán se tak trošku tváří jako“ STARÝ MLSNÝ KOCOUR !!!“"

„Ehmmmm…“ Rozkašlal jsem se rozpačitě..

Věřte mi, tak rychle jsem ještě nikdy z žádného kadeřnictví nevypadnul.