Hele na tu Moravu už nikdy nejedu, je to tam fakt nebezpečný!!!

Hele volové, já sem Pepan z Prahý a rád bych Vám povyprávěl jednu děsivou historku, jak mě můj šéf poslal na služebku skoro do Afriky. Teda na Moravu no. Hele vždyť voni jsou Ti Moravácí stejně takoví trochu černoši týhle republiky, tak co.

Jednou teda přifrčím do práce tramvají a prej mám zrovna naklusat k šéfovi.

"Pepane," povídá mi hned mezi dveřmi ten dobrák, "Pepane, ty mě musíš zachránit. Vzpomínáš si, jak jsme loni dodávali ten systém obecního rozhlasu na Moravu, do jedný takový díry u Uherskýho Hradiště? Pepane, tak vono se jim to posralo a teď nám to reklamují!"

"Hele šéfe, ale vždyť voni si to montovali sami né? Neřekl náhodou ten jejich starosta, že nebudou nenažraným čížkům z metropole platit tu dardu za montáž, že to namontují chlapi z obecní údržbářský party?" Opáčil jsem bystře.

"No jo, vždyť to znáš, vono je tam na Moravě blíž do nebe, než do Prahy a myslej tam spíš srdcem, než mozkem a voni jsou tam tak trochu už v Rusku. Ale Pepane, ty tam musíš jet a vopravit to, jinak máme v tý Moravský Africe po kšeftu!"

Tak jsem tam teda musel jet no. Vono je to strašně daleko, kodrcáte se po tom nejdelším výkopu v republice jménem D1, ale v Čechách je to pořád dobrý. Tak nějak cítíte, že jste pořád na západě. Pak ale přijde ta Vysočina a už se to láme. A pak vyjedete z lesa a hned jste jak na blízkým východě.

Obloha jak vymetená, všude nějaké pole. Vole, to by mě zajímalo, kdo ještě dneska maká na poli? To tak snad naposledy ve středověku né ? A nejhorší je, že jsou kolem Vás samý brněnský značky, to je pak vo hubu. No a kolem Brna jen prolítnete a to je konec civilizace. Na východ od Brna už Ti vidláci ani neviděli tramvaj. No prostě, jak černoši v Africe.

Tak se Vám kodrcám další hodinu, navigace kupodivu pořád ukazuje, a nakonec se octnu před tou "Prcinou" jménem Horní Dolní.

Ty vole, voni tam Ti Moraváci fakt maj ty vinohrady!! Já jsem myslel, že ty krabičáky co kupuju v Lídlu,když potřebuji starou dostat na pelech, všecky vozej ze Španělska , ale voni fakt ty vinohrady existují.

Těsně před tou Horní Dolní jsem si totiž dal krátkou pauzu a vylezl z auta, že se vyčůrám. Opřu se o nějaký betonový sloupek, mezi kterými byly natažený dráty a na těch drátech rostla nějaká divná liána. Čůrám jak bejk, protože od Devítí křížů jsem vypil dvoulitrovku kofoly a v tom se objevil mezí liánami nějaký dědek. Srašně nadával, mával nějakou ostrou, nebezpečnou zbraní na dlouhé násadě a řval na mě:

"Kurňa pražáku, co ně tady ochcáváš vinicu?" Tak jsem rychle skočil do auta a ujel. No, ale je mně jasné, že ty vinohrady jsou fakt realita. Kdo by to byl, ty vole, řekl???

A tak jsem dojel do té Horní Dolní. No čoveče, baráky jak kráva, káry nablýskaný, dokonce i mobily tam dorazily, ale jak tak bloudím po obci, zajel jsem si kousek mimo obec a tam nějaký chudáci bydlej normálně v zemljankách. Maj sice nad nimi postavený takový, malý boudy a někteří i s brizolitovou fasádou, ale hned pod tím domkem mají takovou dlouhou díru v zemi a někteří ti moravští strýcové z té díry prej nevylezou, jak je rok dlouhý.

No já nevím, nebyla teď někdy na Moravě válka, že ti lidi musí bydlet v zemljankách?

Že by je napadli ti Slováci? Ale musím uznat, že někteří ty zemljanky mají  moc pěkně vyzdobené a postavené vevnitř většinou z režných cihel. A na těch domečkách mají dole takové modré proužky a nad dveřmi někdy i barevné ornamenty. Tak je to takové milé, to lidové, naivní umění.

A skoro za každou boudičkou je ten vinohrad. A abych nezapomněl, skoro všichni jsou tam ozbrojení tou nebezpečnou sečnou zbraní, co měl ten dědek, co mě hnal z vinohradu.

Nevím co to může být sakra? Asi nějaká japonská samurajská zbraň? Tomu by odpovídal i název. Lidi tomu tam říkají Mo-ty-ka. Asi něco jako Nun-cha-ka?

No nakonec jsem našel radnici, jenom  mi to trvalo dost dlouho, než jsem zjistil, že místní tomu říkají pořád "Národní výbor" a starostovi "Předsedo". Starosta, teda Předseda mě zavedl do místnosti rozhlasu a já jsem asi za půl hoďky zjistil, že je to nějaká chyba v softvéru, která způsobila závadu v hardvéru a že to budu spravovat minimálně dva dny. "No těpic." Napadlo mě, to tam teda budu muset přespat. Předseda mě ujistil, že nad hospodou jsou dvě cimry a že se tam můžu uložit.

Jenom nechápu, proč mně celou dobu říkal "Šohaju" Pokud si vzpomínám, tak Šohaj byl nějaký rychlík z Prahy na Moravu. Tak se vrtám v tom hardvéru a mám veliký hlad, Tak se zeptám místostarostky, kde bych si mohl dát nějaký hambáč. Ta ženská na mě vytřeštila oči a řekla mi, že nejblíž v Brně. Tak jsem dostal pravý, moravský hamburger. Dva plátky tmavého chleba a mezi nimi dvoucentimetrový plátek tlačenky s hořčicí a cibulí. Tak já bych si k tomu  ještě dal dvojité hranolky a colu, ale místostarostka mě nalila do skleničky kozičkový sirup (asi nějaké místní afrodiziakum)a z kohoutku napustila vodu.

Barbaři, ani Matonku v lahvích od Pinifarini tam neměli.

Večer se ubytuji nad hospodou a sedím v okně na cimře a popíjím pivo. No pivo, nějakou hnědou vodu jménem Starobrno. Dolů do hospody jsem raději nešel. Ti lidi mně připadali dost divocí a mluvili jakousi divnou hatmatilkou . Sedím tak u okna, hledím na náves a v tom mě polil pot. První se ozval zvukový signál, znělo to jako zvon, pak nastalo tížívé ticho. Jen listy vinohradů strašidelně kolem vesnice ševelily a atmosféra by se dala krájet. Svět jakoby se chystal nadechnout před posledním výkřikem.

A pak to začalo. Ze všech stran se začali sjíždět babky v nějakých divných sukních na kolech. Každá druhá měla na kole přivázanou tu nebezpečnou ostrou zbraň a všecky měly na hlavě muslimský Hidžáb. Sjížděly se u takového divného domku s věžičkou a křížkem. Když jsem se konečně odvážil nadechnout, statečně jsem přepočítal džihádistky v Hidžábech a  ta hnědá voda mně zaskočila v krku. Tolik ozbrojených teroristek jsem neviděl ani na CNN.

"Ty vole, tak ona má Al Kajda v Horní Dolní výcvikový tábor!"

Sbalil jsem si rychle věci, zaplatil dole za nocleh a nasedl do auta. Zmizel jsem z Horní Dolní, jak pára nad hrncem. Za půl hoďky už jsem valil po dálnici směrem na Prahu. A ten Rozhlas, ať si spraví někdo jiný! Já nebudu riskovat, že mě nějaká moravská Hidžábistka ukončí můj mladý život zákeřnou chladnou zbraní.

"A šéfe, aby bylo jasno, na tu Moravu už mě nikdo nikdy nedostane!"