Fuj, tohle nejím.

Někteří lidi mají divný chutě. Třeba Zuzanka z naší puberťácké party, co to měla z holek nejkrásnější pod tričkem Coca Cola, milovala chleba s paštikou posypaný krystal cukrem a ozdobený plátky kyselé okurky.

Někteří lidi mají divný chutě. Třeba Zuzanka z naší puberťácké party z šedivého paneláku na Lesní, co to měla ze všech  holek zdaleka nejkrásnější pod tričkem s reklamou Coca Cola, milovala chleba s paštikou Májka posypaný krystal cukrem a ozdobený plátky kyselé okurky.

Jednou jsme se takhle náhodou se Zuzankou asi v šestnácti potkali ve sklepních prostorech našeho činžáku a Zuzanka mi dal kousnout chleba a nahlídnout pod tričko a dodnes, když si před spaním na tenhle erotický moment vzpomenu, nedaří se mi na břiše usnout.

"Co se furt na tý posteli tak mrvíš??? Nemůžu kvůli Tobě spát!" Okřikne mě většinou po chvíli manželka.

"Promiň Vladi, bolejí mě záda víš? To je z toho jak makám ve skladu!" Lžu statečně.

 A dneska ráno zase sedím takhle  u snídaně s dcerou a dívám se jak vyrypuje ze štrůdlu od babičky rozinky. Ona je nesnáší totiž. Talířek je plný pokrčených černých kuliček a vypadá to jak krtčí hromádka.

"Klári, prosím tě, můžeš mi říct, co zase děláš s tím nebohým štrůdlem?

"Vyrypuju ty hnusný hrozinky tati!" Opáčila

"Dyť jsou výborný! Co Ti jako na nich nechutná?" Nedal jsem se odbýt.

"No jsou strašně sladké, mazlavé a vypadají jak kousky babiččiny kůže!"

"A řekni tati, chtěl ty bys snídat kousky babiččiny kůže????" Usadila mě.

"Ehmmm..... tak to bych teda fakt nechtěl!" Tohle si taky teda budu dlouho pamatovat.

Nechápu ale jak někdo nemůže mít rád rozinky, taková dobrota. Chápu, že někdo nemá rád třeba Kel jako já. No už ten název "Kel" uznejte, zní to jako když něco zrovna začínáte vyvrhovat z žaludku.

Jako dítě jsem toho samozřejmě nejedl víc, třeba taková Játra po Balkánsku. Ty nám jednou uvařil tatínek, když nás s bratrem, co by malá dítka, hlídal . Bylo tam spoustu cibule, papriky, zeleniny a ty játra. Dost teda tvrdý játra! No daly by se s nimi s těmi játry přitloukat obrázky na zeď.

Já to tedy statečně snědl, protože tatínek byl značně rozzuřen, že oběd, který tak dlouho piplal podle mezinárodní obrázkové kuchařky nechtěl nikdo jíst, ale můj tehdy malý hubený a blonďatý bratr, kterému NDR-áčtí rekreanti u Balatonu vždycky říkali "Kleiner Blonder Engel," seděl u stolu, škraně měl nacpány nestrávenými játry k prasknutí, jak táta křeček na konci sezóny, z pusy mu trčely kousky papriky a cibulky a z modrých očí mu tekly slzy, ale játra nespolkl.

A pak jsem taky nesnášel špenát. Strašně mi totiž svou konzistencí barvou i chutí připomínal zahrádkářský trhák osmdesátých let v České republice, ano hádáte správně zápaďácké cukety. Ovšem cukety přepasírované přes žaludky kachního hejna u mojí babičky. Cuket se totiž vždycky urodilo tolik, že skončily jako levná strava pro užitkové domácí ptactvo. Do zobáčků tedy šly cukety a druhou stranou padalo něco....... něco hodně podobné tomu špenátu ze školních jídelen.

To je zajímavé, že špenát i játra dneska jím a s chutí.

 I když život je změna! Třeba já bych taky ve dvaceti nevěřil, že se mi někdy budou líbit "Staré"  ženy po čtyřicítce!

"Pchá takové stařeny!" Říkal jsem si tehdy.

A dnes?? Co bych za to dneska dal, kdyby mě nějaká čtyřicetiletá lepá dorostenka pozvala na trochu tvrdší Játra po Balkánsku!