Dotyky

Já vím jsou mnohé druhy dotyků. Jsou dotyky přátelské, výhružné, vášnivé, vzteklé, láskyplné, ochranitelské, poskytující podporu i zatracení. Dotyk zapovězené, dotyky intimní a dotyky nevkusné a taky drzé a nežádoucí.

Jsem absolutní dotykáč. Potřebuji se lidí dotýkat. Abych jim věřil, abych je měl rád, abych se s nimi mohl přátelit.

Věřím, že dotyk dělá člověka člověkem.

I když........ jsou mnohé druhy dotyků. Jsou dotyky přátelské, výhružné, vášnivé, vzteklé, láskyplné, ochranitelské, poskytující podporu i zatracení.

Věřím, že kdyby se lidé více dotýkali, žilo by se nám tady spolu mnohem lépe a svět by byl lepším místem k životu.

Dotyky jsou totiž dneska tak trochu na indexu. Ve školách, aby se učitelé pomalu báli dotknout svých žáků. Už žádné poplácání po zádech po parádním cviku na hrazdě, už žádné pohlazení po hlavě za hezký obrázek. Na děti se totiž už raději vůbec nesahá a jste-li chlap, tak opatrně i s těmi svými!

Políbit vlastní ženu na ulici je trapné, "Kriste pane vždyť už jsme tak staří a někdo se vždycky dívá" a stejně tak vést se s ní po těch letech za ruku. A obejmout někoho známého?? Jak staromódní! 

My dospělí už se vůbec málo dotýkáme. Libujeme si ve své sterilní "Jájínkovské" sobeckosti. Kamarádíme se hlavně virtuálně přes sociální sítě, schováváme se za falešné profily a elektronicky vylepšené a vyžehlené fotky. Povrchní dojem a nablýskaná image jsou víc než člověk samotný. Co na tom co máme uvnitř v srdci, hlavní je nablýskaná a cool fasáda. Kdo je vlastně opravdu ten člověk na druhé straně wifiny? Víme to? Opravdu?

A přátelství nestvrzené podáním ruky pak mívá občas velmi jepičí život. Nepřežije první nesouhlas, první odlišný názor, první nepřitakání, první malicherný spor.

A dokonce se dokážeme i bezdotykově zamilovat. Bez pohlazení, bez polibku bez propletení prstů a dotyku dlaní.

Svět je podivně neosobní a zbývající dotyky devalvují na hodnotě. To, na co dřív stačilo podání ruky a pevný stisk, musíme mít raději podloženo smlouvou, paragrafy a razítkem od notáře.  

Vadí mi to, chtěl bych Vám všem podat ruku a stisknout pevně Vaši dlaň. Přátelsky se Vás dotknout a podívat se Vám do očí. Sdílet s Vámi tu lidskou pospolitost, to kouzlo přátelského dotyku, které dělá člověka člověkem.

Snad se mi to někdy podaří kamarádi.