Za mě karma. Svoboda mi přinesla i blahobyt (aspoň tak se cítím a jsem spokojen). A jenom díky mně.

Taky dnes budu slavit, Davide. Ono je totiž co. A napsal to dobře, i otěch multimilionářích. Štěstí je fakt jinde, než v kešeni.

Ti, kteří listopad 89 zažili v dospělém věku byli plni euforie a nadšení. Až na několik výjimek lidé zažívali radost a úlevu. I jistou euforii. Na to by neměli zapomínat. Níže zaznělo, že jsme dostali svobodu a odpovědnost každý sám za sebe. A té odpovědnosti se u dnes někteří bojí a vyhýbají se ji.

Zvonili jsme za “konec starých časů”.

Abychom se už nemuseli rozhlížet a otáčet kolem sebe, než řekneme vlastní názor.

Abychom se mohli opět běžně podívat do historicky spřízněné ciziny, a kdo chce, i dál.

Abychom se nemuseli doprošovat a ponižovat u řezníků, zelinářů, automechaniků, vedoucích elektroprodejen a dalších.

Abychom měli čas a sílu pěstovat a vychutnávat si lepší mezilidské vztahy.

Aby ten, kdo má chuť pracovat více a lépe než někdo jiný, mohl za to být i lépe odměněn.

Aby do té polovězeňské a zbytečně dlouhé vojny nemuseli chodit ti, kdo tam nechtějí...

- - - -

Snad se z toho dost splnilo a snad se ty staré časy hned tak nevrátí.

Karma . Listopad přinesl lidem svobodu. Ale také odpovědnost sám za sebe. A tu mnozí neunesli. A neboj Davide, i dnes jich tu bude víc než dost.

Přinesl nám i svobodu zvorat si život zcela novým způsobem 🙂 Exekuce, insolvence, dlouhodobá nezaměstnanost ve chvíli, kdy je práce dost, zklamání z toho, že když jsem v životě neodpracoval ani rok, nedostanu důchod... A hlavně v tom všem svobodu nadávat a nadávat a nadávat na vládu, nízké důchody, EU, tržní hospodářství...

I za tuhle svobodu bychom měli být vděční. Máme možnost mít sami zodpovědnost za svůj život a za svoji budoucnost. Před 17.11. by nás vůbec nenapadlo, jaké budeme mít možnosti. My toužili vidět Londýn, naše děti debatují, jestli jet o prázdninách do USA nebo radši na brigádu do kasína na Gibraltaru

Taky jsem si ráno u snídaně vzpomněl a přes okno jídelny pozoroval Indickej oceán. Plní se mi rok od roku to, o čem jsem před 89 snil - pracovat, cestovat.

Pěkně napsaný, Vlčáku.

Trochu ti to lumpe závidím.

Raduji se, slavím, jsem velice vděčný za svobodu.

A zejména myslím na její hodnotu, na její cenu, kterou v mnohém zaplatili lidé před námi, kteří nesli na zádech tíži komunistické totality. Budeme muset být velice obezřetní, pevní a odhodlaní, abychom za současné situace ve světě svobodu uhájili a dál rozvíjeli.

Skvělé!

Davide, já už si také zazvonil.

Přeji prima den.