Dneska si jen tak pro sebe zazvoním klíči.

Vždycky, když je 17. listopad, tak se nás někteří lidé snaží přesvědčit, že vlastně není co slavit, nebo dokonce, že bychom se měli za 17. listopad stydět.

Ale to je velká lež.

My, co jsem pak na náměstích zvonili klíči konec mizerného otrockého socialismu a životu v zadrátovaném dvorku pod ruskými samopaly, jsme chtěli hlavně svobodu rozhodovat o svých osudech sami a tu dnes přeci máme.

Někdy máme tendenci vlastní neúspěch svádět na všechno ostatní jen ne na sebe, ale pravda je taková, že dnes vlastní osud můžeme modelovat a změnit jen my sami.

Jistě, vždycky to bude za nějak daných podmínek a samozřejmě, že někteří mají na startovní čáře výhodu, třeba už jen toho, že se narodili se zlatou lžičkou v puse, ale čím víc překonáme v životě překážek, tím víc si ho budeme vážit a milovat ho.

Víte, potkal jsem se, ještě ve své dřívější profesi, s pár velmi finančně úspěšnými miliardáři a víte co? Nebyli to úplně šťastní lidé a hlavně nebavili mě. Bolel mě z nich žaludek.Většinou se jejich celý svět točil jen kolem toho, jak na někom vydělat další prachy a nestyděli se i při svém bohatství kohokoliv odrbat a oholit na kost. Ve zbytku svého žití se pak jen strachovali a báli o to, aby o ty prachy nepřišli. Vlastně si to bohatství ani neužívali, protože jejich jediný motor byla chamtivost.

Proč to ale píšu, když je 17. listopad?

17. listopad nám nepřinesl v první řadě bohatství a nadbytek, ale osobní svobodu. Svobodu v rozhodování, jak chceme žít, v co chceme věřit i svobodu v rozhodování v tom koho chceme milovat.

A svoboda je nejvyšší životní hodnota.

A tak si dneska prostě jen tak sám pro sebe zazvoním svazkem svých klíčů. Jen proto, abych si připomněl, co je v životě nejdůležitější........prostě....... zavoním svojí svobodné duši a mysli.

Jsem moc rád, že žiju v zemi, kde si je můžu uchovat a radovat se z nich a velmi jasně si uvědomuji si, že to není samozřejmost, že tuhle výsadu nemá většina lidí na téhle naší společné planetě.