Děti, co jste mi převezly z tábora? Asi jen blechu tati.

Tak jsem sebral do auta manželku, která přetrpěla těch čtrnáct dnů, co byly naše dvě dcery z domu a vyrazil pro děti na tábor.

Manželka smutnila! Ne snad, že by se obávala, že se nám některá z dcer vrátí s outěžkem, nebo komplikovanou zlomeninou, ale spíše proto, že těch čtrnáct nádhernejch dní trpěla jako zvíře "Syndromem opuštěného hnízda."

Tedy alespoň to tvrdila, že se jí po těch našich holkách strašně stýská a ten barák je příšerně opuštěnej!

Mně se to teda nějak nezdálo, protože na první týden vyrazila s kámoškou pařit do Prahy, kde se několik dní toulala po restauracích, kavárnách a nočních podnicích všeho druhu, zatímco já doma udržoval hořet oheň a platil za ni elektronicky dluhy za konzumaci a zábavu a  pak byla se mnou několik dní na Slovensku, kde si po dětech ani nepovzdechla. 

Ale zase je fakt, že poslední tři dny před návratem dětí nějak posmutněle vzdychala a smutně koukala.

Doufám, že se teda dá hláška: "Ježišikriste, tak už mi to zase končí, kdo to zase hergot bude všechno prát a žehlit???" Považovat za projev mateřského stesku??

Nesměle jsem poznamenal, že už bych taky potřeboval něco přemáchnout, protože poslední čisté trencle do zvonu jsem spotřeboval před třemi dny.

"Choď na ostro, podle kalendáře by měly být hice." Usadila mne žena a já si tedy trenýrky obrátil už asi potřetí na ruby.

Nicméně pro děti se musí.

Přijeli jsem tedy do toho pozdně socialistického areálu u špinavé přehrady, kam bych mezi námi nestrčil nohu ani v gumáku, a kde každoročně týráme děti čtrnáctidenním pobytem, prostým výpočetní techniky s naprostou absencí WIFi připojení, zato se společnými sprchami a záchody a naopak hojnou přítomností mnoha skutečných, živých, dětských kamarádů obou pohlaví a několika ras, povinnými rozcvičkami, omáčkou UHO, jednovrstvým toaletním papírem a přiblblými líbacími hrami typu:

  "Jede vláček přátelství, kdo má šáteček ten líbat smí."

A to vše jen proto, protože se ve své stařecké demenci domníváme, že dětské tábory za našich mladých let byly nejkrásnějším obdobím našeho dětství. Zřejmě proto, že moje  žena na něm dostala prvního francouzáka a já svou první blechu.

Jó, to byl tehdy v chatce na Radějově večírek, když vedoucí usnuli,  zmoženi pivem a  falešně zpívanou Dajánou u skomírajícího ohně a my pionýři z nejstaršího oddílu jsme hráli flašku, usrkávali Čúčo a vyměňovali si nesmělé dotyky, polibky a cizopasníky.

Nejdůležitější při odvozu dětí z dětského tábora je pak samozřejmě vyhmátnou z toho chumlu špinavých a nevábně vonících otrhánků právě ty svoje děti a ubránit auto proti nájezdu zapomenutých, opuštěných, a hladových  nebožátek, pro které si rodiče přijedou "Snad až zítra!"

Doma pak vysypete doprostřed obýváku dva kubíky špinavého, tvarově velmi špatně identifikovatelného textilu, spolu s nožíky neznámého původu, poloprázdnými krabičkami od cigaret, hrstmi nezralých  žaludů, lodičkou z kůry, patnácti chrobáky a jinými hmyzáky v různém stádiu rozkladu a taky samozřejmě  svazek milostných dopisů, naškrábaných na jednovrstvém toaletním papíru.

A v tom okamžiku se Vám, starýmu cynikovi, zastaví srdce, protože si vzpomenete, jak jste před těmi takřka čtyřiceti lety psal krásné třeťačce  Simoně:

"Myluju tě Dejv! Přijď v noci sama za chatku!"

A taky jak na loukách kolem tábora voněly kytky a vrzali šílení cvrčci, jak bylo nebe strašně modrý jak Simoniny oči, jak chutnal připálenej špekáček, co Vám třikrát spadl do popela a taky jak jste se ztratil při noční bojovce a druhej den ráno vás přivezli  Vébáci, že si soudruzi družstevníci z vedlejší vesnice, vzdálené osm kilometrů, všimli, že jim ráno nějaký špinavý malý smrad krade rohlíky a mlíko v pytlíku za sámoškou u kostela.

A vy víte, že byste dal úplně všechno, prachy, barák, auta, firmu, hodinky i funkční prostatu za to, kdybyste se zase mohl vrátit zpátky do dětských let a mohl to všechno prožít ještě jednou.

PS. A pak z tý obří hromady špinavých bot a oblečení něco malýho vyskočí a vy se pak už třetí den drbete po celým těle, jak starej toulavej psisko a je Vám natuty jasný, že jste jisto jistě chytil svou druhou táborovou blechu v životě!

To vám je nádhera! Skoro jako na táboře.