Děckám sa už dneska alkohol nenalívá.

"Děcka dáte si trošku burčáku, nebo bílého vínečka."Optala sa prababička naších dcer.

"Jistě babi, já bych si pohárek dala. A já trochu toho burčáku babičko!" Hlásila se bratrova nejmladší jedenáctiletá.
"Žádný alkohol! Aj tak se s Váma nedá domluvit. Babičko děckám sa už dneska nenalívá." Zakročila moje žena.

""Ani půl pohárečku? Ani skleničku sladkého burčáku. Dyť je to skoro eště šťávečka! Pak máte z tych děcek alkoholiky , když jich v mládí nenaučíte pit. Děcko sa musí uvykat na dobré víno od malička a pak nehrozí, že by z něho byl ožrala!" Uzavřela babička rázně.

"Podivajte sa tady na Davida, jak je to šikovný chlapec." Ukázala na mě .

Zaskočil mně kus štrůdlu. bezmocně jsem se kuckal na křesle v babiččině obýváku k velikému obveselení všech dětí, z očí se mi koulely slzy a manželka mě zuřivě tloukla pěstí do zad, abych znovu naskočil.

"Tož ale štrůdl sa jest nenaučil, to sa děckám zakazuje pit dobré víno a pak jich zabije upečená šupka z jabka. Chceš trochu vody šohajku?" Souhlasně jsem zakoulel očima.

"Tož ale já sem Vám chtěla povykládat děcka, jak se taťka David naučil pit víno."

"Tak....... to si ráda poslechnu aj já." Ušklíbla se manželka 

"" Tož Taťka sa nám poprvé ožral, když mu eště nebylo ani pět roků!" Pustila babička bombu.

Vyděšeně jsem zakoulel očima v tiché hrůze, co teď přijde. Pomalu jsem se smiřoval s tím, že roky urputné snahy vychovat ze svých dětí vzorné občany právě teď babička pohřbí nějakou divokou dávnou historkou.

Děti vesele poposedly a špicovaly uši.

"Tož, když bylo vašemu Taťkovi ani ne pět roků, jeho tatínek, dědeček Věroš jel na Kratinu okopávat vinohrad. Tož vzal si káru, na ňu si dal motyku, hrable, kopál, svačinu a litrovů flašku na osvěžení. Měl v ní bílé víno a do teho vína si nalil studenej vody. Sebral vašeho malého taťku a jeho čtyřletů sestřenicu Martinu a jeli do vinohradu. Prý, nic sa ženské nebojte, já ty děcka ohlídám. Šak co se jim može stat ve vinohradu? A tak dojeli do vinohradu a začal okopávat vinné hlavy a děcka sa hrály mezi řádkama s vínem.

Hónily motýlů, vytahovaly ze zemi žížale, šak pár jich aj zjedly, koštovaly nezralé hrozny, no prostě dělaly to co děcka dřív dělávaly, když eště chodily ven. To vy už dneska neznáte, furt enom sedíte u tych krabiček. No až za malú chvílu našly tu flašu s tym naředěným litrem bílého." Pokračoval babička.

"Babi a oni to víno všechno vypily." Zeptala se dcera.

"Šecko děvčico do mrtě, celú flašku a jejich tata, váš dědeček jich musel naložit na tu káru a vézl jich přes celú dědinu na tej káře dom. Lidé jich zastavovali a ptali sa . Ježiši Věrošu, co sa tym děckám stalo ? Protože oni ležaly na zádech na tej káře, vyřvávaly jakési nesmysle a ruky jim visely důle z káry a táhaly jich po zemi. Snad to néní nejaká otrava? Nebo úraz? Co sa proboha tym děckám stalo? Ptali sa toho taťkového taty." Ticho v místnosti se dalo krájet.

Babička sa nadechla a pokračovala:

"No a ten Váš děda říká, no co by jim bylo? Nic jim néni, enom sa potvory trochu ožraly. No a je Váš tata dneska opilec? Néni, slušný chlap to je! Tak vidíte, s vínem sa musí začat co nejdřív, aby si na něho tělo zvyklo."

"No tak to byla opravdu výchovná historka babi. Dneska by na mě vlítla sociálka a kára s děckama by byla hlavní zpráva na Nově." Povzdechl jsem si, podíval se na manželku a pomalu se zvedl.

"My už musíme babi jet, máme před sebou ještě hodinu cesty autem. Pojďte děcka rozlučte se a jedeme."

"A co sa škňúříš, šak to byl taký pěkný výchovný příběh." Přitočila se ke mně v zádveří babička.

"Nemám tym tvojim děvčicám eště povykládat, jaks pokúsal psa? Nebo, jak ste kúřily ty doutníky z ořechového listí a zasraly ste sa jak aminy, anebo jak ste sa se súsedovic Evú hráli furt za rybízem na doktory?"

"Musíš tym děckám Davidku jít teďka příkladem, když sú teď v tej pubertě!"

P.S. Někdy se divím, že jsme to dětství vůbec přežili. Prý jsem pokúsal psa? Ježiš, tolik bakterií a chlupů a kus ucha pryč a jo, to bylo tenkrát kvůli té malované hlavě staré loutky Kašpárka.Už si vzpomínám.  Ořech se jmenoval ten pes.

Hergot, ale bylo to tenkrát krásný!