Být tátou je nejvíc.

Dost často na blogu čtu obhajoby a zdůvodnění, proč někdo nemá děti. Je sto způsobů, jak pojmenovat svou vlastní pohodlnost a sobeckost, ale jen jeden důvod proč děti mít: Láska!  

Při pohledu na své dvě dcery, mně začíná být jasné, že se blíží kritické období mého života. Poklidný život otce dcer totiž končí v době, kdy jeho dcery začínají dospívat.

Pak jednou zjistíte, že manželka balí do igelitovýho pytle nějaký hadry, protože je to prej holkám malý přes prsa!

"Cože přes co?" Vyděsíte se k smrti a podíváte se na své děti poněkud pozorněji. A sakra jde do tuhého, co teď? Asi byste se měl z chovatele okamžitě přeorientovat na hlídače!

Chtělo by to na trávník před domem umístit minové pole, do každého rohu zahrady dát strážní věž, proboha nemyslím tu jehovistickou příručku, ale ocelovou stavbu se silným reflektorem a ostřelovačským stanovištěm, nějaký ty pohybový čidla na schody a  bezpečnostní kamery. A do ložnice na parapet lehký kulomet.

Pak je taky dobrý monitorovat elektronický média a sítě. No jo kruci, to je ale fuška, držet s nimi krok. Ony to ty děcka ovládají tisíckrát líp než Vy. Pak musíte rafinovaně odhánět nápadníky od baráku, cenit na ně zuby, zatáhnout pupek a tvářit se, že pravidelně každý večer ohýbáte v pracovně kolem krku kolejnice a jste pekelně nebezpečnej.

Samozřejmě je třeba taky dcery pravidelně školit o tom, jaký jsou chlapi nezodpovědný bestie, vykukové a lumeni a nešetřit ilustrativními příklady z vlastního života.

A to je vlastně na tom to nejhorší, když si sám vzpomenete, jak jste byl na druhým břehu. Vaše vlastní vzpomínky se v tomto kontextu mění v mučivou, neodvratnou tryznu.

To budou asi vlastně ty boží mlejny, co melou tak pomalu, ale jistě. Možná přišel konečně čas , abyste tchánovi koupil flašku a omluvil se.

Takže nakonec Vám zůstane jen obyčejná rodičovská láska. Láska, se kterou to všechno přetrpíte, přečkáte, vyžehlíte drobné průšvihy, pofoukáte bolístky a schováte do náruče. Se zbytkem už si vlastně musí děti poradit samy.

Jen mě strašně mrzí, že to tak strašně uteklo a víc jsem si to neužil. Být tátou bylo totiž rozhodně to nejlepší, co mě na světě mohlo potkat!