Babi neboj, do žádnýho pekla nepůjdeš?

"Kristepane!" Uklouzlo mi. "Co jsi proboha vyváděla? S tímhle by to průměrný čtyřicetiletý Čech okamžitě koulel na invalidní důchod."

"Ahoj babi, jak se máš? Prý jsi zase spadla? Vychrlil jsem na babičku, kterou jsem už pár týdnů neviděl.

Teda pohled na její skoro devadesátiletou tvář moc hezký nebyl. Samá modřina.

"Kristepane!" Uklouzlo mi. "Co jsi proboha vyváděla? S tímhle by to průměrný Čech okamžitě koulel na invalidní důchod."

"Tož, šlápla sem na kuřinec a spadla na hubu. Tož ale zlomené nic, enom su celá modrá a dobůchaná. Eště že Davidku nemám ty silikóny, ženské u řezníka říkaly, že s tym, když spadneš a pořádně sa do nich třískneš, že to može škaredě vybuchnút a rozervat ti to celý hrudní koš."Dodala babička důležitě.

"Babi, to je blbost, to jste si asi spletly silikon se Semtexem, ne? Rozesmál jsem se.

"No šak to je skoro stejné ne? Šak sa přeca tym silikónom říká "Ňaderné bomby???"" Dodala babička.

"A bylas babi u doktora, jestli nemáš něco zlomené? "

"Ale prosimťa  k čemu? Víš co ně ten blboň minule řekl? Že prý už su tady přes čas. Že prý mám už přetočený tachometr a nemám s ničím radši moc počítat. Já sem sa hergot chtěla eště zajet podívat do Rakúska do teho Mariazell a on mě řekl , že už sem si to všecko prý vybrala. To jako mám teď umřít , abych mu nekazila ty statistické tabulky? Dodala babička rozhořčeně.

"A dáš si štrůdl?"

" Babi na to se vykašli, on je divný, dyť má taky už skoro sedmdesát a taky bys mu mohla říct, že má přetočený tachometr." uklidňoval jsem babičku.

"No ale já teď nad tym musím furt přemýšlat, protože já vůbec nejsu nachystaná, že umřu! A teď mám nervy, že půjdu do pekla."

"Proč bys šla do pekla babi? Šak nebylas ve straně a kolik máš prosím tě zrovna ty hříchů?" Snažil jsem se nesmát.

"No ale žila sem s tyma dvoma posledníma dědečkama na hromádce, bez svatby. Když to nebude do pekla, tak aspoň na dvě stě let do očistca to vidím. Pokývala babička vědoucně hlavou.

"No a ono je někde v Desateru, že nesmíš žít s dědečkem v osmdesáti na hromádce?" Držel jsem smích z posledních sil, ale vlastně mně té mojí babičky, která si konečně rok před devadesátkou uvědomila, že cesta která je ještě před ní, nemusí už být nekonečně dlouhá, bylo trochu líto.

A tak jsem ji vzal za ruku podíval se do těch mírných zmatených očí rámovaných dvěma modrými monokly a ujistil ji.

"Babi, musíš vydržet do devadesáti. Protože to je teď novinka, po pětaosmdesáti se přidává k důchodu jako bonus tisícovka a po devadesátce se jednorázově odpouštějí všechny hříchy, prostě generální pardon." Ujistil jsem ji.

Babičce zasvítili lišácky oči.

"No a co kdybych se dožila stovky, jaký bonus je za stovku?" Zeptala se vychytrale.

"Co třeba, že bych si ten život mohla dát eště jednú celý znovu?"