Adélčiny krásně obyčejné kozy.

Adélka má krásné kozy. Celé stádo. Je to asi dvacet pět hnědých, mlsných potvůrek. K tomu má Adélka asi patnáct ovcí, šedesát slepic a dvacet králíků. A taky pejsky a medvěda. Teda medvěda, vlastně fousatýho chlapa, co vypadá jako medvěd a jmenuje se Honza.

Ono teda sorry jako, Adélka se vůbec nejmenuje Adélka a Honza není vůbec Honza, ale jak se jmenují doopravdy, Vám s dovolením neřeknu, protože lidi jsou svině. A někdo z těch sviní by zase Adélku, Honzu a jejich kozy udal.

Adélka s Honzou totiž podloudně vyrábí absolutně skvělý kozí sýr. Taky ho udí na voňavém dřevu z lesů z okolí jejich farmy a nakládají s česnekem a feferónkami a bylinkami ze zahrádky a taky dělají tvaroh, který vůbec není cítit kozou, což moje žena, ženská z města, nemohla pochopit a taky mléko, co je hodně zdravé a asi Honzovi zachránilo život.

A proč ho dělají podloudně? No protože nemají na pasterizační nerezovou mašinu za sto padesát litrů, nerezové stoly a vykachličkovanou výrobnu za dalších dvě stě tisíc a taky prodejnu a pokladnu na EET a všechny ty blbosti, které k výrobě skvělého sýra sice vůbec nepotřebují, ale nějaký důležitý trouba na ministerstvu to nařídil a tak to tak musí být.

Lidem kteří si od Honzy a Adélky kupují kozí sýry je ale celé ministerstvo absolutně ukradené a tak se na farmu trousí tajně, bez ohlášení, konspiračně, skoro jako za protektorátu, aby si mohli ten skvělý sýr koupit a nikdo je u toho neviděl.

Sousedé Honzy a Adélky jsou totiž ostražití správní Češi a mají spoustu času. Vesnici ve které Honza s Adélkou mají farmu, se totiž na okresním úřadě práce říká "Černá díra." Ne, není to kvůli nějaké barvě, jen kvůli beznaději úředníků nahnat místní obyvatelstvo do práce, protože z vesnice nepracuje skoro nikdo. Raději sledují nekonečné televizní seriály, sedí v hospodě a sledují Honzu s Adélkou a jejich kozy. A taky auta lidí, co se na farmu trousí pro ty tajné, ilegální sýry a tvaroh.

A ti správní sousedé také čas od času pilně informují úřady a posílají na farmu udání.

"Protože republiku si přece rozvracet nenecháme!" I když už ne socialistickou.

"A taky mámo, víš v jakým musejí být ty svině balíku, když mají tolik zvířat? Kde pak republika má brát na naše důchody, když budou všichni jen bohatnout a pakovat se a nic neplatit!"

A tak dobří sousedí sednou a napíšou udáníčko. Podepíšou se:  "Dobří sousedi", nebo taky "Slušný občan" a nebo taky"Poctivý člověk."

Honza s Adélkou ale neměli vždy kozí farmu. Honza byl řemeslník, živnostník, truhlář. Dřel od rána do večera ve svojí dílně, vyráběl okna dveře, kuchyňské linky a nábytek. Od rána do večera vyráběl a s Adélkou jezdil montovat, splácel leasingy, hádal se s pitomci neplatiči o peníze a s pitomci úředníky o papíry. Papírů bylo čím dál tím víc, neplatičů taky a Honza byl sedřenější a sedřenější, záda v háji, vysoký tlak a nervy nadranc.

Jednou to v něm prostě ruplo a rozhodl se, že takhle už žít dál nechce. Ten okamžik si pamatuje dodnes, bylo to tehdy, když se zahleděl na ruce svojí ženy a její neveselý obličej. Ty ruce byly svalnaté a žilnaté, jako ty mužské a úsměv na její tváři neviděl, ani nepamatoval .

A tak s tím prostě seknul . Našel v sobě odvahu změnit svůj život. Dílnu pronajal, barák prodal a koupil si starou usedlost ještě po Němcích v bývalých Sudetech v malé vesničce uprostřed lesů.

Ale kde, to Vám raději neřeknu, protože vždyť víte, lidi jsou svině.

A tak začali budovat stádo, dělají to poctivě skoro vědecky, aby nenarušili čistokrevné linie kozy hnědé české. Pánové z veteriny se vždycky smějí, že nejsou zemědělci, ale spíše zapálení chovatelé a šlechtitelé a vlastně mají ty dva blázny rádi. Každá koza má jméno, o každé koze vědí úplně všechno a kozlíka toho  zachránili jako vychrtlou putovní mašinu na kozí sex, co mu nikdo nedal ani pořádně za dobrou službu nažrat. Dneska je Damián dvakrát takový, jako když ho koupili a je to majestátní výstavní pan "Kozel"

A tak Honza s Adélkou budovali stádo, pracovali a žili na čerstvém vzduchu. To není jen tak, vybudovat stádo, chce to čas. Nějak si ani nevšimli, že farma je tak padesát let pozadu oproti standardu bydlení, na jaký byli doposud zvyklí. Nevadilo jim to. Jen ten bílej "Hákáč" co byl na vratech stodoly, co ho tam nakreslili filmaři, když na farmě natáčeli nějaké drama o prvních dnech po válce, zamalovali a poléčili trochu koupelnu a záchod.

Peněz jim moc nezbylo. Zkusili žádat o dotace, ale nebylo to lehké, nejvíc je udivilo, že na spoustu dotací už byli prostě staří. Dotační program "Mladý zemědělec" totiž nepočítá s tím, že mladý zemědělec má padesát let jako Honza. Ale žili. Vyráběli sýry, prodávali mléko, maso, tvaroh a naštěstí měli ten nájem za dílnu.

Jasně, neměli tu nerezovou výrobnu, takže sýry vyráběli podloudně, ilegálně ve vlastní kuchyni, ale lidem, co si pro ně jezdí, je to tak nějak jedno.

Po dvou letech dřiny se Honza zdravotně sesypal. Nikdo nevěděl, co mu je. Dokázal jen ležet a skučet bolestí, nemohl chodit, něco mu žralo klouby. Doktorka, když viděla testy z jeho krve, jen vrtěla nevěřícně hlavou a diagnostikovala asi čtyři smrtelné choroby, takže prognóza brzká smrt, přinejlepším invalidní vozík.

Kozy a ovce a králíci a slepice chtěly samozřejmě pořád žrát, podestýlat a opečovávat a tak Adélka dřela jak otrok, už zase měla ruce jako chlap a ještě se starala o Honzu. Dva roky ho doktoři kurýrovali, už to vypadalo, že se farma prodá a oni  skončí někde v jedna plus jedna v paneláku. Honza, Adélka,  psi a kriplkára, jak říká Honza. 

Pak se zjistilo, že Honza prostě chytnul nějaký virus, prý plicní chlamydie, asi od oveček a konečně ho doktoři trochu dali do hromady. Skončil v částečném invalidním důchodu. Asi mu naštěstí taky hodně pomohla ta kozí zdravá strava, na které je. Hlavně mlíko a ty podloudně vyráběné, ilegální sýry, co nesmí vyrábět. 

Naštěstí Honza už zase chodí, kolíbavá vousatá velká postava, ploužící se v gumácích po hospodářství dnes ještě více při připomíná medvěda. Jen ty klouby jsou v háji. Takže ty obrovské pracovité dlaně pořádně nestiskne a bez prášků na bolest nemůže existovat, cpe se s nimi jako borůvkami.

A tak zase začali Honza s Adélkou budovat a rozšiřovat stádo a šetřit na tu nerezovou parádní výrobnu a pak je někdo poprvé udal.

Asi někdo z dobrých sousedů.

Naštěstí Ti pánové z veteriny jsou slušní lidi, co vědí, čím si Honza prošel a jak mají s Adélkou všechny zvířata vypiplány a  ve skvělém stavu a jak je jejich ilegální sýr  prostě "Tip Ťop" a taky mají tyhle dva blázny chovatele, šlechtitele prostě lidsky rádi a tak se prostě žádné ilegální podloudné, potenciálně republice nebezpečné sýry při kontrole nenašly! 

Jen musel Honza přísahat, že do roka koupí ten zatracenej, drahej, zbytečnej stroj na pasterizaci, vykachličkuje hektary kachliček do výrobny, koupí kilometry nerezových stolů, vyvrtá novou studnu, protože voda v té staré německé je samozřejmě tady v horách sice absolutně čistá, ale teď, když se z něj musí stát ten profesionální výrobce už to nestačí.

 A taky vybuduje malou prodejničku na farmě! To by totiž tak hrálo, aby prodával ty sýry jen tak z kuchyně a pak se taky ještě musí připojit na EET, když bude mít tu prodejnu, aby nešidil, aby byly prachy na sociální dávky pro ty dobré sousedy, co tak pečlivě hlídají naši republiku.

Takže to vlastně nakonec dobře dopadlo. Honza s Adélkou sice špatně spí, protože neví, kde seženou těch asi čtyři sta tisíc, aby nemuseli dál sýry prodávat ilegálně a podloudně, ale nějak se to udělá. Já už jim pilně šetřím zbytky kachliček a ty vyřazené z výroby, aby bylo čím obložit tu sterilní laboratoř na výrobnu kozího sýru a zbytek rodiny shání peníze na ten nutný zbytek. 

Dobří sousedé je samozřejmě dál pečlivě střeží, aby si moc nevyskakovali a milovníci sýrů šíří reklamu pouze šeptandou do spolehlivých uší a plíží se na farmu zadem tajně a potichu.

Nevím jak Vám kamarádi, ale mně z toho příběhu zůstala taková hořká pachuť na patře. Proč se v našem státě vlastně musí bát pracovití, slušní lidi, co něco umí, těch druhých. Těch lemplů a flákačů a příživníků, co sedí doma a otravují jim život?

Proč náš stát háže neustále někomu nějaké zbytečné klacky pod nohy a systémově nesnáší lidi, kteří se o sebe vlastně dokáží postarat sami a nic po něm nechtějí?

A pak bych taky chtěl poděkovat těm pár slušným úředníkům, co pro ně není člověk jen položka a číslo z počítače, prostě IČO, ale lidská bytost s mnohdy hodně pohnutým osudem.

Držme Adélce s Honzou pěsti. Život by bez lidí, jako jsou oni dva nestál ani za starou bačkoru a bez jejich ilegálních sýrů už teprve ne! :-)

PS: Prosím, kdyby jste náhodou Adélku s Honzou poznali, udržte jejich skutečnou identitu v tajnosti.