Zahraniční pracovníci? Příležitosti i rizika.

Se stoupajícím ekonomickým standardem řada prací přechází do rukou cizinců. Pro domácí společenství to je výhodné, pokud před tímto nezavírá oči, řeší sociální a zdravotní platby těchto pracovníků, event. dočasné daňové zvýšení jejich výdělku jako prevenci sociálních rizik v budoucnu. Důležité je tedy plné zapojení zahraničních pracujících do legálního pracovního systému a poskytování všech daných ochranných standardů za jejich odvedené peníze.

Problémy hořících aut v Paříži, některé nacionální nepokoje pracujících ze zahraničí v některých zónách bývalé NDR, jsou viditelnými potížemi nezvládnutého problému pracujících cizinců, nepochopením jejich důležitého přínosu pro domácí obyvatelstvo a zanedbání dobrého manažerského přístupu státní správy, věnující se této oblasti. Přístupu řešícího omezení dlouhodobých rizik vyšší finanční účastí zahraničních pracujících na sociálních a zdravotních fondech dané společnosti.

Cizinci živelně pracující na území cizího státu mohou představovat zbytečná rizika v oblasti domácí kriminality, oblastní chudoby event. jiné sociologické rizika. Některých zjevných podob takových rizik se může domácí, usedlé společenství obávat, a tak nevidět jiné výhody, kdy uvolnění z některých prací znamená možnost soustředit se pro domácí obyvatele na jiné pracovní pozice.

Prevence před problémy související s prací cizinců předpokládá legalizaci ekonomické činnosti. Znamená to vytvořit specifický režim sociálních plateb, odváděných za takovou práci, s tím, že stát vytvoří dobrého průvodce a patrona pracujících cizinců na trhu práce.

Základní body v ve zmíněné prevenci lze shrnout do těchto bodů:

- nezavírat oči a vytvořit legislativu, která by tyto jedince dokázala dobře ošetřit ve smyslu jejich registrace a plného přijetí.

- nastavit výši jejich sociálních příspěvků do sdíleného fondu sociálního pojištění, které pokryjí jejich potřeby eventuelního čerpání starobního důchodů (otázka doby jejich platby do sociálního fondu). Jde o omezení jejich rizika chudoby ve stáří.

- zajistit sociální transfery tak, aby je bylo možno čerpat až po určité době pravidelného přispívání do sdíleného sociálního fondu - netýka se individuálních připojištění.

- zajistit takovou výši platby za zdravotního pojištění, která odpovídá rizikům jejich práce (pojišťovny by v tomto případě uplatňovaly tržní výši pojistného, nikoliv státem určenou výši, stát by určil pouze určitý sociální strop)

- ve hře je i jiné nastavení zdanění příjmů.

Musí jít ale o mix, který nezdraží práci tak, že by to vlastně jenom odradilo od legálního zapojení pracujících cizinců. Za vyšší odvody by měly fungovat organizace zajišťující právní ochranu a poradenství, které by fungovalo jako perfektní servis v orientaci na pracovním trhu, jako pomocník při řešení různých právních konfliktů vzniklých na základě pobytu atd. Tento servis by měl být zajištěn ze strany státu jako protislužba vyšším odvodům. Každý zahraniční pracující by tak měl mít svého patrona tj. jde o existenci úředníků, kteří zajišťují poradenské a sociální služby (přepojují na odborníky).

Jako příklad ekonomického dosahu pouhého zákazu práce cizinců, je omezení našich občanů v Rakousku a NSR. Rakouští i němečtí občané se připravují tím, že nechtějí, aby si občané ČR přivydělali v jejich příhraničních podnicích, o daňové příjmy. Pokud by práci zahraničních pracovníků nezakazovali, ale přijali v jiném režimu příjmového zdanění, bylo by to výhodné pro obě strany.

Problém zahraničních pracovníků lze z pohledu moderního státu a jeho zapojení do Evropy chápat spíše jako ochranu sdíleného sociálního pojištění, které má každé společenství (v různé výši solidarity). Dobře manažersky propracovaným systémem přijetí cizinců můžeme dlouhodobě (a to je důležité slovo - dlouhodobě) stav sociálního pojištění zlepšit tak, aby to bylo výhodné i pro ně (zahraniční pracující tady koneckonců byli za různých podmínek i v dobách minulých).

Na začátku jsem zmínil problém Paříže, kde "hořelo", tam však šlo spíše o problém kulturní identity nové generace zrozené z původních přistěhovalců. To vše spojeno se systémovou, ale přitom specificky ohraničenou chudobou, která už dnes nemůže reflektovat na keynesiánské stimuly, tak jak je Francouzi (v různých pozměněných podobách městských rozpočtů) uplatňovali dříve. Francie dnes už nemůže hasit oheň nepokojů penězi, to nikam nevede.

Dlouhodobý pobyt zahraničních pracujících ve spojení s přijetím občanství, by měl být spojen s plným respektem k původní kultuře a zvykům daného jedince a jeho komunity, na druhou stranu by měl být spojen s výukou českého jazyka a porozuměním (a samozřejmě plným respektováním) národní a evropské legislativy.

Jde o vědomí pragmatičnosti problému, které spočívá v příležitostech (a rizicích) výzvy, se kterou se musí vyrovnat všechny moderní společnosti, jejichž ekonomika potřebuje více lidí, aby se naplnily potřeby pracovního trhu.

-pv-