Není deficit jako deficit

Jaký má smysl vnímat roční deficit státního rozpočtu? Nebyla by lepší volba delšího horizontu (např. 5 let) pro přeryvy momentálních výpadků? Proč se mlčí o rozsáhlejším soukromém dluhu? Proč nevnímat dluh jako současné státní investice do mimotržních sektorů, které pomohou k většímu zrychlení skrze privátní sektor v budoucnu (energetika, "měkký" průmysl aj.)?

V tisku jsme stále zavalováni diskuzí o hrozícím schodku veřejných rozpočtů, který je dán daňovými výpadky způsobenými poklesem ekonomiky díky hospodářské krizi ve světě. Je pravdou, že pokud je rozpočet vnímán jako neinvestiční, tj. pokrývající spotřební výdaje nárokované ze zákona, může v budoucnu způsobit problémy. Pokud se ale na dluh podíváme v delším horizontu a s jinou filozofií, může jeho restrukturalizace směrem k investicím pomoci právě v období zhoršení ekonomiky. Tržní systém těžko v našich podmínkách vyřeší výstavbu základních technologických celků jako jsou elektrárny (jaderné), modernizace silnic, kabelovodů, ekologické investice (včetně do vývoje moderních ekologických zařízení pro ochranu životního prostředí) ap. Tyto celky naopak jsou dobrým základem pro růstové kapitalistické (tržní) hospodaření ex post, jsou jakousi energií, která je použita pro plánované alokování zdrojů, které je však již otázkou svobodného rozhodování tržních subjektů. Promyšlené státní investice do těchto základu tak v budoucnu pomáhají zvyšovat strop dosažitelného efektivního hospodářského růstu. Tyto investice, pokud jsou prováděny racionálně sice vytvářejí budoucí daňové náklady, ale ty mohou být bohatě kompenzovány růstem, za nímž stojí a o němž ve svém výsledku rozhoduje svobodná hospodářská soutěž (může růst dluh, ale roste i příjem z růstu). Čisté investice tak mohou zatížit např. určité období rozpočtu, aby tento rozpočet byl na konci období vyrovnán z příjmů hospodářského růstu. Samotné státní investice jsou tak pomocníkem trhu a pomáhají udržet spotřebu v období krize.

 V České republice se díky zdlouhavým politickým problémům připravujeme i o nárazníky (jistého dosahu) proti krizi v podobě např. urychlené dostavby jaderné elektrárny Temelín, čímž se připravujeme i o technologické úspory dané minulou rozestavěností v Temelíně. Investice do technologického výzkumu (zejména v oblasti měkkého strojírenství, kde máme komparativní výhodu) by v budoucnu mohly být bohatě zužitkovány vývozem výrobků s vyšší přidanou hodnotou aj. Jde vlastně o vytváření technologického prostředí pro soukromý trh, který by pochopitelně měl skrze daňovou zátěž pomoci nejen tyto investice splácet, ale i udržovat a obnovovat. Tyto investice (a mnoho jiných (je otázkou expertních metod volby, které upřednostnit) nemohou být činěny soukromými subjekty, ale mohou být jimi víc než bohatě využity pro následný rozvoj. Samozřejmosti musí být přísná transparentnost výběru i realizace těchto investic (jasně stanovená kriteria, veřejný dohled), s čímž v našem prostoru máme "jisté potíže". Míra těchto investic musí být vyšší právě v období hospodářského poklesu, a to ve smyslu pozitivní přípravy na budoucí růst.

Ačkoliv je náš rozpočet sestavován spíše spotřebně než investičně, i tak považuji za zásadní chybu snažit se unáhlenou redukci deficitu. V období krize je to to nejméně vhodné, co můžeme v ČR dopustit. Pouhé účetnické nahlížení na rozpočet je jen částečné a postráda širší rozhled. Rychlé snížení výdajů bude mít multiplikativní efekty, které následný výstup nahoru ve skutečnosti jenom prodraží, kromě toho se zhorší i situace v dynamice soukromých dluhů českých občanů (viz vztah vnějších a vnitřních peněz).

Chceme-li se nad rozpočtovými problémy zamyslet nikoliv politicky, ale v odborném (nezaujatém) náhledu, musíme ukončit jeho jednoroční vnímání a domluvit se na jeho víceleté strategii ve výše uvedeném smyslu.