Budoucnost Kosova je v hlubší integraci Srbska do EU

Odtržené Kosovo nemusí znamenat automaticky prosperitu. Albánci by spíše vydělali na Evropou podporované integraci Srbska do EU.

To podstatné už dnes napsal ve svém výborném blogu Vít Čermák (Kosovo - oslava před pádem), který doporučuji všem k přečtení.

V celém procesu odštěpování Kosova nevidím ani budoucí prosperitu Kosovanů, nevidím v něm ani uklidnění situace v Srbsku, spíše naopak dojde k neklidu v Makedonii a částečně i Řecku. Štěpení Srbska nemá z dlouhodobého pohledu žádný smysl, Kosované na tom nemohou vydělat. Situaci dokresluje sám fakt, že už dnes, při značné autonomii Kosova, nemůže být řeči o kvalitní činnosti a prosperitě tamějších obyvatel, stejně jako v Albánii (při samozřejmé úctě k Albáncům). Jakoby EU stále nechtěla pochopit, že jediná cesta k restrukturalizaci Kosova, zbohatnutí Kosovanů vede nikoliv přes vojenské intervence, ale skrze integračně-investiční politiku, která dovolí demokratický rozvoj všech regionů Srbska, plnohodnotné začlenění menšin včetně průběžného navyšování jejich příjmů, zkvalitňovaní služeb, které se v tamějších podmínkách dají realizovat pouze v širším měřítku - tj. služby závislé na rozvoji infrastruktury (doprava, zdravotnictví aj.)

Oddělené reformy nikam nemohou vést, jenom k dalšímu ekonomickému propadu Kosova.

Samotné Srbsko několikrát v období zrodu demokratického Československa hrálo značnou roli , a bylo jedinou zemí, která nám chtěla ve složitém období 2. sv. války pomoci. Nebyl nikdo jiný, kdo tehdejší prosperující a demokratický stát chtěl vojensky podpořit proti nastupujícím hrůzám. To jsou tvrdá historická fakta. Stejně jako je tvrdým historickým faktem, že oni byli v Evropě jediní, kteří si svoji zem dokázali vybojovat (nutno říct že velmi krvavě). I proto jsou se svoji půdou (a podle mě oprávněně) hluboce spjati.   Nabízí se tu určitá analogie s malou skupinou, kde potřebujete mít roli diplomata, tahouna úkolů, ale i bojovníka, který zajistí bezpečnost skupiny. Tuto roli bojovníka Srbsko několikrát v dějinách hrálo.

Jedinečnou národní chrakteristiku Srbska by měla EU jasně vnímat, plně respektovat a normálně s ní pracovat. Jde o hledání konsenzu tak, aby nebyl zbytečně poškozován jediný Srb a samozřejmě(!) ani jediný Kosovský Albánec. Jediná cesta, která k tomu vede je nabídnutí technické a finanční pomoci (lidské zdroje jsou v Srbsku na dobré úrovni), dobrá mezinárodní spolupráce se Srbskem a intenzivní proces integrace Srbska do EU (nejpozději do roku 2010 by mělo Srbsko vstoupit do EU, a my bychom proto měli udělat maximum), nikoli hraní na nacionalistickou vlnu některých regionů. Nemluvě o vyřizování si starých účtů, to vůbec do nové Evropy nepatří.

-pv-