Okamžik pravdy přišel s Trumpem

V srpnu r. 2024 jsem napsal článek: Ukrajina čeká na okamžik pravdy. Bez pravdy nelze dosáhnout míru. Dnes pravdu už konečně všichni znají.

Okamžik pravdy jako historický zážitek

Když Trump začal mluvit znělo to jako závan čerstvého vzduchu. Čekal jsem, kdy moderátor vystartuje jako bodnutý vosou, aby ho zarazil, jak to dělal Václav Moravec v případě Kobzy a jiných prý dezinformátorů a znemožní mu další proslov. Trump řekl v podstatě to, za co byla učitelka Bednářová souzena a dvakrát vyhozena z práce. Trump prostě řekl pravdu, sice ne celou, na to zřejmě nemá čas, ale podstatnou část. Řekl, že Newlandová tlačila Ukrajince k válce, že on by válku nikdy nedovolil. Ale on vlastně toho ani více říci nemusí. Přiznal tím spoluvinu Západu na rozpoutání války na Ukrajině, což tvrdil už římský Papež dávno a s ním nezávislí intelektuálové, u nás v čele s Václavem Klausem, všechno prý dezinformátoři, senilní mentální blouznivci a hlupáci. Trump potom ještě dodal některé upřesňující informace ohledně osobních zájmů určitých osob na válce. Také řekl přibližně, že se nediví Putinovi, že chování Západu vzbuzuje jeho obavy o bezpečnost své země. Je snad Trump senilní mentální blouznivec? Pro našeho prezidenta je „odpudivá lidská bytost“. Je snad jeho otevřené jednání odpudivé? Jak pro koho. Pro osobu, pro kterou je lež denodenním chlebem, asi ano.

Ale vítězství Trampa není jen otázka války na Ukrajině, prožili jsme totiž jakousi atmosféru okamžiku historické změny, změny ideologie přinášející změnu paradigmatu. Je to podstatný útok na progresivismus. Tramp okamžitě vydal mnoho dekretů, kterými odstraňuje progresivistické „výdobytky“.

Dlouho jsme si mysleli, že Trump je nějaký „kecálek“, který se vytahuje: „To přece nemůže myslet vážně!“ Potom přišel teprve ten šok, on to vážně myslí, on skutečně pozastavil činnost USAID, on skutečně vystoupil z mezinárodních organizací pro zelenou planetu, on přestal platit všechny možné mezinárodní organizace. On skutečně zakázal přeoperovat pohlaví, on skutečně řekl naplno, že pohlaví jsou jen dvě. Každá nová doba začíná hodinou pravdy o životě a o světě. Pravda osvobozuje, je to jako zpověď, jako tečka za minulostí a základ nového života s čistým štítem. Tento život ovšem nemusí být procházka růžovým sadem.

Pád simulovaného světa

Vývoj se nikdy neubírá lineární trajektorií, ale v cyklech obsahujících akceleraci a pád. Trump akceleruje, aby dosáhl co nejrychleji změny. Mnohé věci přehání. Vystoupení z různých klimatických dohod a ze struktur OSN je přehnané. Uvidíme, jak se bude postupně vracet. Jednostranná podpora Izraeli je osobní záležitost. Potřeba připojit Grónsko a Kanadu je přehnaně otevřené jednání ohledně potřeb. Nemusíme s tím souhlasit. Pokud Trampa uznáváme v jeho činech, není to kvůli jednotlivostem, je to pro jeho snahu o změnu paradigmatu a ideologického postoje, počínající osvobozující hodinou pravdy.

Od konce světové války se vyvíjel svět založený na pravidlech. Pravidla ovšem mohou být dodržována vždy jen, když je nějaká mocenská rovnováha a žádný z účastníků nemá tendenci pravidla nedodržovat, protože by se mu to nevyplatilo. V demokratickém státě je tato rovnováha držena institucemi, v otevřeném světě rovnováhou sil. V okamžiku pádu sovětského bloku zmizela síla, která by oponovala vojenské a finanční moci USA. Unipolární svět znamená nadvládu jedné velmoci, není rovnováha protichůdných sil. Pravidla přestávají platit, protože hegemon není za jejich porušování trestán. Viděli jsme stále více arogance na straně USA a jeho přikyvujících trabantů v NATO. Státy uvnitř NATO se stávaly stále více závislé na USA, jejich vojenská síla se vytratila vyjma Turecka, které si mohlo dovolit přepadávat okolní země (Kypr, Sýrii), dělat genocidu Kurdů a Řeků, aniž by pravidla od něj někdo vyžadoval. Vytrácení pravidel a falešné jejich zneužívání bylo stéle zřetelnější ve všech intervencích USA, ke kterým museli ostatní státy NATO mlčet, protože už byly závislé, nebyl nikdo, kdo by to kritizoval, neboť Rusko a Čína teprve nabíraly na síle, aby se hegemonii USA postavily. K čemu je tedy OSN a ICC v unipolárním světě?

Trump opět otevřeně vyjádřil fakta o životě a o světě a smetl se stolu simulakry. Musí být nová pravidla. Zatím to budou pravidla silnějšího, než se ustanoví znovu multilaterální svět a vznikne rovnováha. Zatím jsme teprve na začátku této změny. Trump především představil USA takové jaké jsou, prostě už unipolární nadvládu neutáhnou a on paradigma změní dříve, než zničující občanská válka propukne. Budou muset vytvářet novou rovnováhu tak, aby v ní zaujaly důstojné místo. V nové rovnováze počítají nejen s Čínou, ale i s Ruskem, které samozřejmě nemůže padnout, protože neobyčejné moci Číny se nemohou USA stavět samy. Rusko musí být zachováno. To je další část oné velké pravdy.

Evropští politici, hlavně ti čeští, nepochopili nové paradigma a nepřipojili se k nové pravdě, stále doufajíce v pokračování starého prolhaného a simulovaného světa. Tramp je pro ně dezolát, který si dovolil odkrýt falešnou strukturu, která je živí.

Odpudivá figura Trump, jeho přátelé a názoroví příznivci

Je zajímavé, že odpudivé figury, mentální blouznivci, dezoláti a dezinformátoři mluví pravdu (jak se potvrzuje nyní natvrdo Trumpem) a chtějí mír, zatímco líbezné osoby zavádějící cenzuru, pronásledující oponenty vyhazovem z práce, strašící lidi válkou s Ruskem, jsou usvědčeni náhle z rozsáhlých lživých kampaní.

V přípravných jednáních ohledně schůzky s Putinem uvedl Trump další historickou pravdu asi takto: „Americký a ruský lid byli vždy přátelé, společně zvítězili nad nacismem a není v zájmu žádného z nich se dostat do přímého konfliktu“. To jsou přece krásná slova, která musí otřást každým válečným štváčem, který jen slintá urážky a hanobení, navíc se vyvrací další historické lži, že Rusko bylo prý vždy nebezpečné pro existenci Evropy (tím váleční štváči zdůvodňují pokračování války). Prostě Trump mluví otevřeně, nemusí se bát, že ho vyhodí z práce a budou soudit vymyšlenými obviněními. Mluví pravdu, kterou už dávno všichni znají, jen se ji bojí říkat a zaprodaní reportéři ji psát.

Nástupem Trumpa jako by nárazem tsunami nastalo jiné paradigma. Zpráchnivělý globalismus utržil podstatnou ránu. Trump mluví jako americký vlastenec a jeho myšlenkové schéma je vzorem pro další vlastence jiných národů. Jiný duch vane z jeho slov. Ocitají se na stole bezpečnostní a hospodářské zájmy státu bez ideologických zabarvení. Že to znamená konec globalismu? „Do čerta s globalismem, my přece potřebujeme pracovat a žít. Zatím všichni žili na náš úkor. To přece dál nejde!“

Svobodná Amerika opět ukázala schopnost sebereflexe, ukázalo se, že prostředí ještě neovládli mafiáni, zkorumpované osoby a zaprodanci, že zůstal prostor pro zásadní změny. Sympatie k Americe se tím na mezinárodním poli posílily. Stále je naděje.

Nedělám si ovšem iluze, že s ukončením války na Ukrajině to bude tak lehké. Trump zase jen hájí americké zájmy, potřebuje ukončit výdaje.

Evropa osamocena

Nicméně nejsou to jen ekonomické zájmy. J.D.Vance na Mnichovské konferenci zahájil jednání proslovem, ve kterém Evropu zcela správně kritizoval za nedodržování svobody slova a totalitářské metody vůbec. Tady se stává Amerika nejenom ideově nezávislejší, ale má i určité požadavky na politický systém v Evropě a zřejmě se stane opěrným bodem pro ty, kteří budou nesvobodou v Evropě trpět. To je velmi silný aspekt dalšího vývoje. Nutně musí dojít k nějakému konfliktu ideologického rázu, když se oba kontinenty vydají rozdílnou cestou. Že by nakonec v Americe skončili disidenti z Evropy, jako kdysi z komunistického bloku? Už dnes je CNN nejsvobodnější televizní stanice u nás, stane se snad novou Svobodnou Evropou?

Utáhne Evropa svoji osamocenost, do které se dostala? Na východě Rusko, které si znepřátelila mimo jiné pro americké zájmy, na západě Amerika, která se nechce vázat a se kterou si už nerozumí. O koho se opře, když z jihu začnou pronikat migranti a Turecko se hlásit o svoje území až k Vídni? A Čína? Ta samozřejmě bude chtít otevřené hranice pro svůj obchod, vykoupí pozemky a ovládne průmysl. Nestaneme se nakonec čínskou provincií? Nebudeme muset nakonec přijmout Rosatom, abychom rychle postavili jaderný zdroj, když už nám budou zhasínat světla díky nesmyslné evropské politice? Nebudeme prosit Rusko, aby nás zachraňovalo? To jsou všechno otázky, nad kterými se musíme zamyslet hned na počátku nového paradigmatu.

S nástupem Trumpa zatím přišel jen okamžik pravdy. To je povzbudivý a nutný základ dalšího vývoje, ale ještě samo o sobě nic neznamená. Nevíme, co bude dál, nové paradigma je sice jasné, ale konkrétní dopady jen tušíme.