Listopadový převrat jako předmět propagandy

Převrat v listopadu r. 1989 vnímáme jako změnu totalitního komunistického režimu na demokratický, ale neshodujeme se na aktéru této změny. Určitě to nebyl lid.

Podstata převratu

Dnešní pravice i levice nerada slyší dnes už známou pravdu, že převrat dělaly tajné služby obou bloků na pokyn nejvyšších struktur tehdejší politiky. U nás šlo o odstavení fanatických komunistů kolem Jakeše, aby nespustili represivní reakci. Komunistické kádry dostaly příležitost se transformovat na podnikatele. Z nekomunistické sféry mohli konkurovat jen restituenti. Ve státních službách se jen ojediněle vyměnili lidé, disidenti měli příležitost jen v politice, jinde o ně nikdo příliš nestál. V podstatě tento z komunistické doby převzatý elektorát zůstal dodnes a vidíme, že pouze bylo zapotřebí se správně zařadit do požadované rétoriky, jak to noví vládcové světa chtěli. Převrat tedy nebyla revoluce, ale převážně převlečení kabátů původních vládců, „samet“ byl tedy oportunismus a zrada, jejíž aktéři jsou dnes stále na nejvyšších místech.

Původní vládci neměli co bránit. Reality, o kterých rozhodovali, nebyly jejich. Nebránili tedy svoje majetky, jak se děje ve většině občanských nepokojů, dokonce většinou nebránili ani svoji moc a postavení, protože v novém režimu si ho alespoň částečně zachovali. Pouze změnili ideovou rétoriku. Je to odstrašující historický příklad systému založeného čistě na ideologii a iluzích. Jakmile vymře generace revolucionářů a lidových vůdců v sešlapaných botách, kteří dali energii do revoluce ideálů a tím se k ní emotivně připoutali, je konec. Horizontu událostí se zmocní oportunisté. Nová generace vládců nechápe, proč by se měla omezovat. Režim morálně chátrá, ideály vyvanou novými větry. Z režimu se stává feudalismus. To platilo především v SSSR, kde zneužití pravomocí „věrchuškou“ bylo obrovské, bez obchodování na černém trhu a okrádání státních podniků by lidé snad ani nepřežili. Dnešní komunisté mnohé projevy současného režimu sice správně kritizují, ale neslyšel jsem, co chtějí. Žádný režim, který není založený na přirozených principech, ale jen na vůli jednotlivců, se vždy zvrhne a zanikne.

Ohledně personální kontinuity je nutno poznamenat, že v totalitním režimu chyběla normální občanská opozice, jakýkoliv opoziční čin byl trestán. Proto neexistovala politická konkurence v okamžiku převratu. Nová antikomunistická garnitura byla odkázána na disidenty, kteří nemohli mít podporu v domácím prostředí a zcela přirozeně přijali zahraniční podporu, a zavázali se tím k budoucím službám. Mnohdy potom byl komunistický oportunista pro stát vhodnější.

Dnešní postoj k převratu

Pravice se snaží o glorifikaci příběhu jako lidové vzpoury proti totalitnímu režimu a boji za demokracii. Boj však nebyl a demokracie byla převzata jako režim Západu. Snadnost přechodu byla proto, že oba režimy měly shodný morální princip – materiální prospěch. Odlišnost byla jen v metodách, jak jej dosahovat. Úcta bývá k cíli, nikoliv k metodě. Komunistický režim byl deklarován jako metoda dosažení materiálního standardu. Avšak komunistická ideologie byla stejně dávno mrtvá a tajné služby hledaly jen správný okamžik převratu.

Levice se dnes staví do ublíženecké pozice tvrdíce, že nebýt převratu, bylo by lépe. Proč tedy komunistické struktury, prý dobře vládnoucí, režim vzdaly, když žádná nepřátelská ozbrojená moc nepůsobila. Proč lid komunistický režim nechtěl a vyjadřoval zcela svobodně k němu nelibost? Štěpán se ještě snažil naivně strhnout dělnickou třídu na svoji stranu. Jak víme, byl vypískán. Proč? Přišel snad pozdě? Neměla by si dnešní levice obhajující komunistický režim na tyto otázky nejprve odpovědět, než začne vršit svoje iluze na již tak dost ztracené iluze liberálů.

Přerod z komunistického státního vlastnictví do soukromého proběhl privatizací a restitucí. Privatizace provedená ministrem Klausem znamenala rozdat státní majetky lidem. Lidé ovšem nenašli způsob, jak majetek spravovat, drobných podílů se zmocnili postupně velcí podnikatelé, kteří se mnohdy snažili podnikat. Většinou to jednak neuměli a jednak neobstáli s podfinancovanými a zaostalými technologiemi v zahraniční konkurenci (jen výjimky byly jiné). V lepším případě skončily u zahraničních vlastníků, kteří zajistili alespoň nějakou zaměstnanost, v horším byly opuštěny a dnes jsou z nich muzea. Zachovaly se jen ty menší, které měly konkrétního vlastníka a nepotřebovaly velké investice.

Kdo byl hrdinou Velkého Listopadu 1989?

Komunistický režim padl mimo jiné proto, že nebyl schopen trvale zajistit hospodářský rozvoj a země technologicky zaostávala. Oportunistická komunistická garnitura, po různých neúspěšných pokusech s hospodářským řídícím systémem prováděných v rámci marxistického ideálu, se rozhodla zanechat pokusů, systém zrušit a osobně se zařadit do nového, vlastně vítězného, liberálního. Vítězství systému založeném na tržním hospodářství a soukromém vlastnictví bylo zřetelné. Svoboda byla součástí tohoto systému, jakási nutná podmínka fungování.

Protože tehdejší svět, tedy obě vzájemně bojující ideologie byly založeny na kupení materiálních statků a neustálém růstu, komunistická v tomto boji prohrála. Hrdinové byli ti, kteří to uznali, chtěli zavést liberalismus a hledali cestu, jak to udělat. Nakonec pověřili tajné služby, aby tuto epochální změnu provedly. Skuteční hybatelé jsou zřejmě zcela neznámé v pozadí stojící figury. O kterých lidech víme, že k nim patřili se můžeme dohadovat, ale určitě to byl Gorbačov a Reagan. Jestli bychom měli někoho oslavovat, potom je. Ostatní oslavy jsou jen divadlo a proslovy jen propaganda sloužící současným politickým stranám. 17. listopad by měl být Mezinárodním dnem studentstva se vzpomínkovou akcí na německým nacismem zavražděné studenty.

Vzor v komunistickém režimu

Dnes je většina průmyslu, obchodu a bank v zahraničních rukách, režim je zabetonovaný a nelze s tím nic dělat. Protože se nevyhnutelně blíží krize zadluženého státu, vyčerpaných zdrojů, globálního vládnutí a další katastrofy se jako hory vynořují na horizontu, hledá se v minulosti nějaké východisko. Komunistický režim osmdesátých let se může zdát být alternativou. Především pro ekology, kteří by pomocí totality zavedli svoje opatření na bezuhlíkovou ekonomiku. To by byla ovšem zásadní změna. Jen hlupáci se mohou domnívat, že systém, který lidé odmítli, je perspektivní.

Současná globalistická garnitura opouští ze stejných důvodů demokracii a právní stát. Válka na Ukrajině je příležitostí vyzkoušet, do jaké míry lze ovládané sdělovací prostředky využít k ideové manipulaci s lidmi, iluze a lži prohlásit za pravdu a objektivní skutečnost za dezinformaci.

Nutnost skromnějšího života se blíží a princip větší materiální rovnosti je východisko, jak snadněji zajistit všeobecnou spokojenost. Pokus o návrat chudoby začíná novým důchodovým systémem. Potom přijde další. Planeta nemůže být tak zatížena kořistěním zdrojů. Důvody proč lidé v listopadu 1989 vítali změny k západnímu materiálně bohatému způsobu života zanikly. Ale to neznamená, že začíná to, co liberalismu u nás předcházelo. Dějinné ideály se neopakují, opakovat se mohou jen metody, protože lidské podstatné vlastnosti se nemění.