Suverénní … ač bez-zbraní?

Na plakátech opozičních stran nezřídka vidím sliby suverénního Česka, omezení zbrojení – a investicí do bydlení. Jde to vůbec skloubit?

Člověku, který není velký fanda vojenství, se asi moc nezajímá o to, kolik tanků, stíhaček, samohybného dělostřelectva, radarů, kulometů, pušek, vest a další vojenské výbavy potřebuje armáda jeho státu. Zbraně ostatně mohou být vcelku zbytečné, pokud se stát nepokouší o velmocenskou politiku a ani nemá agresivní sousedy.

Suverenita státu (pokud se nespoléháme na zahraniční vojska ochotná nasadit životy za osvobození naší země, což nezní moc suverénně) závisí na hospodářské i vojenské síle státu. Například Švýcarsko si mohlo dovolit neutralitu i proto, že okupant by sice zabral nížiny, ale setkal by se s ostřelováním a nájezdy z hornaté části. Špatný prospekt.

My ovšem máme být zemí, která do zbrojení sama sebe peníze dávat nechce, ale bude velmi suverénní, a svou suverenitu si bude chtít dokázat, nuže … investicemi z veřejného rozpočtu do bydlení.

Například někdejší obyvatelé Bachmutu či Toretsku jistě investice do zbrojení vnímají jako smysluplné, jelikož z jejich domů zbylo po ruské ofenzivě jen ruiny a suť.

Je tedy něco špatného na tom, chtít v současné situaci svou armádu a své vojensky napadené spojence trochu vyzbrojit?