Řezník nechce mít nic společného s řezníky v bílých pláštích

Ve skladbě Transylvánie Řezník rapuje o dopadech změny pohlaví na život transgender mužů a žen. Překvapuje mě, jak dobře tematiku nastudoval.

Pro začátek, jako takový úvod do tematiky, a možnost udělat si o tom vlastní obrázek – můžete si to skvostné dílo poslechnout na YouTube.

Samozřejmě, je to Řezník. Nepatří k tomu, co běžně poslouchám. Kamarádka doporučila … Řezník se s tím nemaže, nechodí citlivě kolem horké kaše. I někteří jeho fanoušci to těžce nesou. Hodnotit jeho text jako transfobní by ale nebylo fér. Text se totiž zaměřuje především na reálné problémy transgender lidí, se kterými se mnozí z nich denně potýkají.

V tomto článku si kladu za cíl více rozvést nastolená témata.

Nefunkční pohlavní orgány

Většina lidí nemá úplně naivní představu, že můžou být, kým chtějí, a brání jim v tom pouze společenské předsudky a stereotypy. Chápou, že transgender žena nemá menstruaci a nemůže rodit děti.

Málokdo ale ví, že neovagína je v podstatě rána, která se snaží srůst, vyžaduje to pravidelné použití dilatátoru, aby se tak nestalo. Navíc je náchylná na infekce. Neophallus neumí samovolně dosáhnout erekce a tělo může odmítat implantát. Citlivost u zfušované operace může jít takřka k nule a i u zdařilých operací je často výrazně nižší, než byla původně. Libido u trans žen klesá.

Takže atrapa pohlavního orgánu, jen na čurání? Ani močení bez bolesti není samozřejmostí. Někteří transgender lidé do sebe dole raději řezat nenechají.

Rozhozené hormony

Když člověk v dospělosti potlačí stávající hormony a nasadí umělé hormony opačného pohlaví, je to vlastně menopauza a puberta v jednom. Hormonální nevyváženost přispívá k změnám nálady i depresím.

Kromě zjevných dopadů, zejména u testosteronu, jako je změna hlasu, růst chlupů i vousů a plešatění vlasů, jsou zde i dopady na vnitřní orgány. Ty nemusí být natolik patrné, a člověk si je možná ani nespojí s hormony. Někdy to může způsobit zdravotní problémy, které člověka ohrozí na životě.

Pokud by snad někdo chtěl zařadit zpátečku, tak nějaké trvalé následky zde určitě budou, i pokud nedošlo k odebrání pohlavních žláz, nebo jejich trvalému poškození používáním blokátorů hormonů a hormonů opačného pohlaví. A pokud pouze ty zjevné, tak je to ještě docela se štěstím.

Kastrace mladých homosexuálů

Lék Lupron, často používaný jako blokátor puberty, se dříve používal k chemické kastraci sexuálních delikventů. Jiné podobné léky se používaly ke kastraci gayů, na což dojel průkopník informatiky Alan Turing, který si vzal život.

Těžko hledat objektivní studie k takto ožehavému tématu, ovšem jsou zde odpůrci změny pohlaví u dětí, kteří tvrdí, že přirozený průběh puberty u až 90 % dětí přinese korekci a většina těchto dětí bude jen homosexuální.

Zženštilí kluci a mužné lesby. Ale pořád lidé, do kterých nikdo nemusí řezat, aby to utvrdilo jejich identitu, a kteří nepotřebují doživotní léčbu.

Nevyřešené problémy

Základním předpokladem změny pohlaví je, že změna hormonů i zevnějšku prospěje psychice pacienta. Ne vždy tomu tak je. Genderová dysforie je skutečná, o tom nikdo se špetkou rozumu nepochybuje. Otázkou často zůstává, zda je prvotní příčinou, nebo jen symptomem něčeho dalšího, jako je například autismus, bipolární porucha osobnosti, a jiné psychické problémy.

Mladí lidé se snaží zapadnout do kolektivu a nebýt divní. Když holka nezapadá do ženských stereotypů nebo kluk do mužských, hledají řešení. A dnešní optikou si kladou otázku: „Jsem opravdu holka / kluk?“

Dostupnost možného „řešení“ pak přináší nějakou naději, že se tím problém s „divností“ vyřeší a budou úplně normální. Pokud navíc holku přitahují holky, nebo kluka kluci, tak po změně pohlaví budou hetero.

Když pak na změnu dojde a zlepšení se nedostaví, tak zde máme člověka, který je fyzicky zruinován nevhodnou léčbou, psychicky i nadále na dně a riziko sebevraždy, které se často uvádí jako důvod se změnou pohlaví neotálet, není sníženo. Je naopak vyšší, než kdy předtím.

Informovaná volba

Jsou zde i lidé, pro které je nakonec změna pohlaví opravdu to pravé. Ovšem, než se rozhodnou to vše podstoupit, měli by být co nejlépe informováni. Ze strany zdravotníků se to očekávat nedá, zejména ne v západních zemích, kde jakékoli zpochybňování něčí identity je div ne zločin.

Jsem rád, když lidé dělají osvětu. Řezník to pojal po svém, bez obalu. Jiní to možná pojmou šetrněji. Realita je tak či tak celkem drsná. Určitě je lepší znát rizika dříve, než máte nefunkční pohlavní orgány a psychiku nadranc.

V opačném případě je těžké to nevnímat jako medicínské pokusy na lidech (co hůř, i na dětech), za které by se nestyděl ani doktor Mengele.