Protikorupční populismus

Blíží se volby a politici se budou kasat, kdo je více proti korupci. Někteří si z toho možná udělají celý program. O čem to ale vypovídá?

Korupce je vnímána negativně většinou populace (včetně lidí, kteří někdy úplatek přece jen zaplatí). Ani člověk, který z korupce profituje, nebude otevřeně bojovat za více korupce v politice.

Byť existuje spousta témat, která přinesou zaručené politické body u spousty lidí, nespokojenost s korupcí je asi nejvíc univerzální.

Tak jako u antifašismu a antikomunismu, o kterých jsem psal nedávno, i antikorupční rétorika je často nečestné a manipulativní jednání. Dodáte si tím auru hrdiny, který se pouští do těžkého a nerovného boje, proti kterému se všechny síly zla spolčily a usilují o jeho zničení.

Navíc tím odvádíte pozornost od svého vlastního programu a vlastních kauz a problémů. Když ukazujete prstem, lidé se budou více dívat na to, na co poukazujete, než na vás a vaše nedostatky.

Všelidová strana

Pokud dokážete lidem prodat představu, že díky odstranění korupce můžete snížit daně, zvýšit důchody a stabilizovat státní rozpočet, můžete cílit na široké spektrum voličů, namísto toho, abyste oslovili jen menší část občanů, kteří slyší na jednu z těchto věcí.

Pak přidáte trochu populismu. Poukážete na zlé (a zkorumpované!) elity, a sebe představíte jako někoho, kdo lidu naslouchá. Přidáte další témata, která rezonují velkou částí veřejnosti, a jste i v nich „lidoví“.

Například strana ANO 2011 se profiluje jako protikorupční, tvrdí, že bojuje za dobro lidu a její předseda Babiš je nejlidovější, třebaže je to miliardář, nejednou byl vyšetřován jeho střet zájmů a zaměstnancům neplatí kdovíjak dobré mzdy.

A třebaže spousta lidí už by tuto stranu nikdy nevolila, vidíme i zde, že často stačí prohlásit všechny kauzy za škaredé pomluvy, využít svůj mediální vliv a pokračovat v protikorupční rétorice. Zejména na voliče s kratší pamětí to nejspíš bude fungovat znamenitě.

Politik není kamarád

Jakkoli korupci nefandím, nevěřím tomu, že volbou nějaké konkrétní politické strany korupci zabráním. To by se muselo najít alespoň 101 poslanců, kteří si odhlasují něco, co jim nejspíš zkomplikuje život i pokud jsou zcela počestní (a zkazí příjmy, pokud počestní nejsou). A shoda ještě více poslanců i senátorů je třeba, aby se to dostalo až do ústavy.

Naopak, rozséváním nedůvěry a štěpením společnosti může dojít k tomu, že se k moci dostane někdo, kdo se sám na korupci nemálo podílí; má ale silné mediální zázemí a dokáže kritickou masu voličů odstínít od reality, začne upevňovat svou moc a ohrozí demokracii.

Raději zvolím stranu, která je mi programově bližší ostatními body a smířím se s tím, že korupce se hned tak nezbavíme a i nadále ji budou odhalovat a kritizovat především aktivisté. Těm to uvěřím snáze, byť i oni mohou mít postranní úmysly a mohou se chtít zviditelnit.